Tiskové zprávy

Propustit zkušeného zaměstnance je v Česku levnější než jinde v Evropě, u zaměstnanců bez praxe je to naopak

Praha, 10. června 2015 – Česká republika patří mezi tři země v Evropě, které mají nejvyšší náklady v případě propuštění zaměstnance s krátkou praxí z organizačních důvodů. Vyšší náklady na propuštění této kategorie zaměstnanců mají pouze v Litvě a Belgii. Naopak ve srovnání s evropským průměrem je propouštění zkušenějších zaměstnanců s delší praxí v Česku podstatně levnější. Vyplývá to z nejnovější studie evropské sítě advokátních kanceláří Deloitte Legal, která sledovala pracovněprávní podmínky pro propuštění zaměstnanců ve 29 evropských státech.

Kontakt pro média:
Lukáš Kropík
PR Manager
Deloitte ČR
+420 775 013 139
lkropik@deloittece.com

Česko se řadí k zemím, ve kterých je rozdíl mezi náklady na propuštění zaměstnance s delší praxí a méně zkušeného pracovníka jen velmi malý,“ uvedl Jan Procházka, advokát a vedoucí týmu pracovního práva v Ambruz & Dark Deloitte Legal a dodal: „Je to dáno tím, že české pracovní právo mezi zaměstnanci málo rozlišuje, takže okolnosti jako seniorita, velikost zaměstnavatele či profese hrají z hlediska pracovněprávních nároků jen minimální či vůbec žádnou roli. V zahraničí bývá diferenciace větší.

Ze studie dále vyplývá, že náklady na propuštění jsou v západní Evropě obecně vyšší než ve střední Evropě. Některé země v nedávné době změnily své právní předpisy, které upravují problematiku propuštění (např. Belgie, Nizozemí a Itálie). Studie zohledňuje průměrné náklady zaměstnavatele při propuštění zaměstnance při definitivním urovnání s propuštěným zaměstnancem.

 „Náklady na daně z příjmů a pojistné jsou při propouštění relativně nízké, nicméně zaměstnavatelé v České republice jsou znevýhodněni nemožností propustit zaměstnance bez udání důvodu, avšak s vyšší kompenzací,“ doplnila Lucie Rytířová, manažerka v daňovém oddělení společnosti Deloitte. „Relativně nízké náklady na propouštění jsou tak vykoupeny nízkou flexibilitou. Jinými slovy, je těžké zaměstnance vůbec propustit, pokud pro to však již existuje zákonný důvod, nejsou náklady s tím spojené ve srovnání se zahraničím nijak dramaticky vysoké,“ dodal Jan Procházka.

Rozvázání pracovního poměru v ČR

V České republice existují tři způsoby skončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele:

  • výpověď s výpovědní dobou, 
  • okamžité zrušení,
  • zrušení během tříměsíční zkušební doby (u vedoucích zaměstnanců může být až šestiměsíční)

Z hlediska podmínek, které je zapotřebí splnit, aby bylo skončení platné, je české právo relativně formalistické. U výpovědi z důvodu neuspokojivých pracovních výsledků například předpokládá písemnou výzvu k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků danou zaměstnanci nejvýše 12 měsíců před výpovědí. Výpovědi z důvodu méně závažného porušování povinnosti musí také předcházet písemné upozornění. Obě listiny přitom musejí mít zákonem stanovené náležitosti, jinak bude následná výpověď neplatná. Podobně formalistické nároky klade zákon na lékařský posudek při výpovědi ze zdravotních důvodů či na obsah samotné výpovědi z pracovního poměru. „Důvod výpovědi musí být vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Také nesmí být dodatečně měněn,“ upřesnil k tomu Jan Procházka. V praxi to znamená, že i kdyby důvod k výpovědi ve skutečnosti existoval, avšak nebyl zachycen v příslušné listině, byla by výpověď neplatná. Jan Procházka k tomu dodává: „Zaměstnavatelé by proto měli věnovat pozornost nejen dokumentům nutným pro rozvazování pracovního poměru, ale i důkladnému prověření toho, zda jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro dání výpovědi.“ Přístup českých zaměstnanců k soudu je totiž relativně snadný, navíc za nedodržení všech formálností může být zaměstnavateli uložena inspekcí práce pokuta až 2 miliony korun.

Celá tisková zpráva

Hlavní závěry evropského průzkumu:

  • Mezi pěti nejnákladnějšími zeměmi figurují Itálie, Švédsko a Lucembursko, a to bez ohledu na to, zda je důvod výpovědi organizační nebo na straně zaměstnance. Doplňují je Belgie a Řecko u organizačních důvodů a Irsko a Francie u jiných důvodů výpovědi.
  • Z právního hlediska jsou důvody zaměstnavatele pro propuštění zaměstnance ve většině zemí omezeny a vztahují se na ně přísná pravidla. Výjimkou je například Belgie. Zde je ale možnost propustit zaměstnance bez uvedení důvodu vyvážena poměrně štědrou výpovědní dobou, která může v některých případech přesáhnout i jeden rok.
  • Ve většině zemí je mezi propuštěním z důvodů na straně zaměstnance a propuštěním z organizačních důvodů z hlediska nákladů nepatrný nebo žádný rozdíl. Pouze v několika zemích, jako je Bulharsko, Česká republika, Estonsko, Německo, Irsko, Polsko a Rusko, se situace liší.
  • Téměř ve všech zemích, které se průzkumu účastnily, je služební věk (tj. délka působení u dané společnosti) nejdůležitějším faktorem při stanovení výše nákladů na propuštění.
  • Ve většině zemí se zaměstnanec může domoci pokračování pracovního poměru, pokud mu byla protiprávně dána výpověď. V několika jiných (Belgie, Finsko, Švýcarsko, Velká Británie, Dánsko, Lucembursko) má však pouze nárok na peněžité odškodnění. Ve více než 50% všech zemí účastnících se průzkumu však existují limity náhrad v případě protiprávně rozvázaného pracovního poměru.
  • S výjimkou Itálie, Švédska či Španělska nebývají statutární zástupci společností před propuštěním chráněni. To platí i pro české jednatele nebo členy představenstva. Ti ze zákona nemají ani výpovědní dobu ani nárok na odstupné, pokud si ho nesjednali ve smlouvě o výkonu funkce.

Celá studie s názvem International Dismissal Survey 2015, která srovnává podmínky a náklady na propouštění zaměstnanců v jednotlivých evropských státech, je dostupná ZDE.

Stáhnout report - EN
Byl pro Vás tento článek přínosný?

Související články