Článek

#LEMON_4

Legislativní Monitoring

Novinky k 4. 6. 2021

Nejvyšší soud v pracovněprávním kontextu pod sp. zn. 21 Cdo 3382/2020 dovodil, že je-li to sjednáno, nastává účinnost dohody jejím podpisem oběma smluvními stranami, a to i když akceptace nebyla následně doručena oferentovi (i když je jím zaměstnanec).

Z kategorie bezdůvodného obohacení na základě zrušeného rozhodnutí je rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3487/2020. Bezdůvodné obohacení podle něj nastává vždy jen mezi původními účastníky řízení (sporu), a to bez ohledu na to, že povinný na základě výslovného pokynu oprávněného plnil ve prospěch třetí osoby. Tato třetí osoba tak není pasivně legitimována ve sporu o bezdůvodné obohacení.

Rozdíl mezi „odbornou péčí“ a „péčí řádného hospodáře“ opět zdůrazňuje Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 29 ICdo 38/2019; činí tak ve vztahu k popěrnému oprávnění insolvenčního správce, který má s tímto standardem péče rozhodnout o popření pohledávky. Zároveň dovozuje, že ačkoli je pohledávka vykonatelná na základě rozhodčího nálezu vydaného na základě zcela mylně posouzeného skutkového stavu, není přesto insolvenční správce v souladu s § 199 a 200 InsZ oprávněn tyto skutečnosti použít jako argument pro popření pohledávky.

Dalším insolvenčním judikátem (sp. zn. 29 ICdo 55/2019) pak Nejvyšší soud dovodil, že není-li k přihlášce vykonatelné pohledávky připojen rozhodnutí, na jehož základě je vykonatelná, nejedná se o vadu přihlášky.

Považujete tyto informace za užitečné?