Analýza

Archiv LEMON

Leden 2023

LEMON - Novinky k 20. 1. 2023

Otázkou, od koho ten, kdo plnil za jiného (povinného), má podle právní úpravy obsažené ve starém občanském zákoníku právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení se Nejvyšší soud zabývá ve svém nejnovějším rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 418/2021. Přitom shrnuje dosavadní ustálenou rozhodovací praxi ve věci jednotlivých skutkových podstat bezdůvodného obohacení, která je mimo jiné důležitá s ohledem na to, kdo může plnění z titulu bezdůvodného obohacení požadovat a vůči komu tak může činit. Nejvyšší soud odkázal na svá dřívější rozhodnutí, dle kterých platí, že ten, kdo plnil za povinného, má právo požadovat vydání bezdůvodného obohacení od toho, za koho plnil, nikoli od toho, komu plnil. Z dřívější judikatury rovněž vyplývá, že předpoklad této skutkové podstaty bezdůvodného obohacení, není naplněn, jestliže někdo jiný plnil za dlužníka jeho věřiteli v době, kdy dluh již zanikl, nebo plnil-li dlužník někomu jinému než svému věřiteli. V těchto případech se na straně toho, komu bylo plněno, jedná o bezdůvodné obohacení získané plněním bez právního důvodu. Od skutkové podstaty bezdůvodného obohacení plnění bez právního důvodu (kdy právní důvod chybí) je rovněž třeba přísně odlišovat skutkovou podstatu plnění z neplatného právního úkonu (kdy právní důvod sice existuje, ale je neplatný). Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila na závěru, že důsledkem plnění z neplatné smlouvy je povinnost (pouze) účastníků smlouvy vzájemně si vrátit vše, co plněním ze smlouvy nabyli. To platí bez ohledu na to, zda se v souvislosti s plněním z neplatné smlouvy obohatil i někdo jiný nebo zda v souvislosti s plněním z této smlouvy došlo k bezdůvodnému obohacení i na úkor někoho jiného. Aktivní či pasivní věcná legitimace tak svědčí pouze účastníkům smlouvy.  

 Ze starších rozhodnutí se vztahem úpravy občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích ve věci zrušení právnické osoby pro absenci statutárního orgánu zabývá rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 2276/2022. Nejvyšší soud konstatoval, že v případech zrušení společnosti s ručením omezeným je ustanovení §198 odst. 1 a 3 z.o.k. zvláštní ve vztahu k § 172 odst. 1 písm. c) o.z. a má tak přednost. Dle tohoto ustanovení může soud společnost zrušit a nařídit její likvidaci tehdy, jsou-li současně splněny zákonné podmínky, tj. společnost v zákonné lhůtě jednoho měsíce nezvolila nového jednatele, jednatel nebyl jmenován soudem a společnost přes výzvu soudu (ve stanovené lhůtě) nezjednala nápravu. Mezi tyto podmínky tedy nepatří uplynutí lhůty dvou let stanovené v obecném ustanovení občanského zákoníku § 172 odst. 1 písm. c) o. z. a společnost tak může být zrušena bez ohledu na to, že lhůta dvou let ještě neuplynula. 

LEMON - Novinky k 13. 1. 2023

Výkladem odpovědnosti za škodu pomocníka dle § 2914 občanského zákoníku v situaci, kdy je pomocník zaměstnancem a zároveň jednatelem (a jediným společníkem) společnosti se Nejvyšší soud zabývá ve svém nejnovějším rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1319/2022. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v případě takovéhoto souběhu funkcí nelze pracovní činnost žalovaného zaměstnance považovat za závislou práci, která by byla vykonávána ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, protože zaměstnanec byl zároveň v pozici osoby ovládající společnost. Vzhledem k tomu, že tato osoba sama řídila svoji pracovní činnost a rozhodla se, že vykoná pracovní cestu, při které došlo ke škodné události, nelze ji označit za pomocníka, za kterého je povinen plnit poškozenému výlučně zaměstnavatel. Jde tak o další z důsledků tzv. souběhu funkcí, přičemž však Nejvyšší soud v tomto případě žádným způsobem neřešil dovolenost tohoto souběhu resp. jeho soulad s právními předpisy či judikaturou.

Otázkou, zda lze odstoupit od smlouvy v situaci, kdy kupující poté, co objeví vadu věci, tuto věc dále užívá, a to na základě jedné ze zákonných výjimek, se Nejvyšší soud zabýval ve svém starším rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2938/2020,. Za mylnou označil Nejvyšší soud domněnku žalobkyně, že výjimka dle § 2110 písm. d) občanského zákoníku se vztahuje nejen na situace používání věci před objevením vady, ale i na užívání věci poté, co byla vada objevena, přičemž toto užívání je vyváženo povinností kupujícího vydat prospěch, který obdržel z vadné věci. Nejvyšší soud dovodil, že v případě, že žalobkyně používala balicí stroj k další výrobě produktů několik let poté, co vadu vytkla (a to i po opakovaném vytčení vady v roce 2016), nebyla naplněna žádná ze zákonných výjimek vymezených v § 2110 písm. a) až d) občanského zákoníku a odstoupení tak není možné.

LEMON - Novinky k 6. 1. 2023

Důsledky nedodržení písemné formy pojistné smlouvy se Nejvyšší soud zabývá ve svém nejnovějším rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 935/2022. Vzhledem k tomu, že písemná forma pojistné smlouvy uzavírané v režimu § 2758 odst. 2 věty první občanského zákoníku (tj.pojistné smlouvy uzavírané na dobu delší než jeden rok) není stanovena k ochraně veřejného zájmu, nemůže být nedodržení zákonného požadavku na písemnou formu (samo o sobě) důvodem pro závěr o absolutní neplatnosti pojistných smluv. Jelikož má vykládané ustanovení za účel ochranu soukromých zájmů (plní toliko varovnou funkci ve vztahu k nutné úhradě pojistného a důkazní funkci), spojuje s jejím nedodržením občanský zákoník (§ 586) nanejvýš neplatnost relativní.

V rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3322/2021 řeší Nejvyšší soud otázku existence nároku na náhradu nemajetkové újmy za zásah do přirozených práv člověka (dlužníka) opakovaným upomínáním věřitele při neplnění smluvních ujednání ze strany dlužníka. V posuzované věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce, z níž plynoucí povinnosti žalobce neplnil, neboť dohodnuté splátky řádně nesplácel. Jestliže za těchto okolností žalovaná žalobce informovala o výši dlužné částky a vyzývala ho k plnění, jednala zcela v souladu se svými právy věřitele. Za dobu trvání právního vztahu mezi účastníky (přibližně 36 měsíců) byl žalobce 36x kontaktován, tedy v průměru jednou měsíčně. Taková četnost telefonických a písemných kontaktů ze strany žalované dle názoru Nejvyššího soudu nijak nevybočila z běžného rámce pro komunikaci věřitele a dlužníka, zvolená forma korespondence byla zcela přiměřená, neobsahovala žádné agresivní či nátlakové formulace a odpovídala běžnému způsobu upozornění na neuhrazené splátky.

Rozsahem informační povinností člena voleného orgánu v souvislosti s pravidly ohledně střetu zájmů se Nejvyšší soud zabývá v rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 2699/2021. I pokud byla v rámci informační povinnosti předložena část návrhu smlouvy nebo poskytnuta informace o části obsahu zamýšlené transakce, není tím dotčeno právo členů nejvyššího orgánu obchodní korporace žádat plné znění návrhu smlouvy a informace o celém obsahu zamýšlené transakce. Informační povinnost ve smyslu §55 ZOK nebude splněna dříve, než je žádosti člena nejvyššího orgánu vyhověno. Až tímto doplněním je dle názoru Nejvyššího soudu plně zajištěna ochrana zájmů korporace.  

Prosinec 2022

LEMON - Novinky k 16. 12. 2022

Právem společníka na informace, resp. možností společníka domáhat se v případě odmítnutí poskytnutí informací soudní cestou, se Nejvyšší soud zabýval ve svém nejnovějším rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 1385/2022. Konkrétně řešil, zda se měsíční prekluzivní lhůta stanovená v § 156 odst. 2 zákona o obchodních korporací uplatní na odmítnutí z jakéhokoli důvodu nebo pouze při odmítnutí z důvodů uvedených v odst. 1 tohoto ustanovení (tj. z důvodu, že jde o utajované informace nebo o informace veřejně dostupné). V projednávaném případě došlo k odmítnutí s odůvodněním, že je jednatel žalované společnosti nemá k dispozici. Žalobkyně tak rozporovala zánik práva domáhat se řešení sporu o poskytnutí informací u soudu z důvodu prekluze. S ohledem na smysl a účel dané lhůty zejména pro stabilitu vnitřních poměrů ve společnosti však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že prekluzivní lhůta dopadá nejen na případy uvedené v § 156 odst. 1 z. o. k., nýbrž na všechny případy, v nichž společnost z jakéhokoli důvodu (popř. bez uvedení důvodu) odmítla poskytnout společníkovi požadované informace (doklady). 

LEMON - Novinky k 9. 12. 2022

Notifikační povinností postupitele se Nejvyšší soud zabýval ve svém nedávném rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1911/2022. Konkrétně šlo o otázku, zda je i za účinnosti nového občanského zákoníku tato povinnost vyžadována. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že bez ohledu na skutečnost, že ustanovení § 1882 odst. 1 občanského zákoníku neobsahuje výslovný příkaz postupitele oznámit postoupení pohledávky dlužníku, vyplývá tato povinnost z principu ochrany dlužníka, jehož souhlas s postoupením není vyžadován. Dle ustálené judikatury k ustanovení § 526 odst. 1 předchozího občanského zákoníku nebyl dlužník do oznámení postoupení pohledávky povinen plnit postupníkovi a postupník nebyl oprávněn postoupenou pohledávku po dlužníku v této době požadovat ani vymáhat soudní cestou. Příslušné ustanovení nového občanského zákoníku se co do znění zásadně nezměnilo a jeho význam zůstal nedotčen. Nejvyšší soud tak dovodil, že dosavadní judikatura je aplikovatelná i za účinnosti nové právní úpravy. Notifikační povinnost je tak i nadále dána. 

LEMON - Novinky k 9. 12. 2022

Notifikační povinností postupitele se Nejvyšší soud zabýval ve svém nedávném rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1911/2022. Konkrétně šlo o otázku, zda je i za účinnosti nového občanského zákoníku tato povinnost vyžadována. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že bez ohledu na skutečnost, že ustanovení § 1882 odst. 1 občanského zákoníku neobsahuje výslovný příkaz postupitele oznámit postoupení pohledávky dlužníku, vyplývá tato povinnost z principu ochrany dlužníka, jehož souhlas s postoupením není vyžadován. Dle ustálené judikatury k ustanovení § 526 odst. 1 předchozího občanského zákoníku nebyl dlužník do oznámení postoupení pohledávky povinen plnit postupníkovi a postupník nebyl oprávněn postoupenou pohledávku po dlužníku v této době požadovat ani vymáhat soudní cestou. Příslušné ustanovení nového občanského zákoníku se co do znění zásadně nezměnilo a jeho význam zůstal nedotčen. Nejvyšší soud tak dovodil, že dosavadní judikatura je aplikovatelná i za účinnosti nové právní úpravy. Notifikační povinnost je tak i nadále dána. 

 

LEMON - Novinky k 2. 12. 2022

Neplatností dohody o narovnání v situaci, kdy nebyla uzavřena stranou, která je oprávněna či povinna z narovnávaných práv se Nejvyšší soud zabývá ve svém nejnovějším rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 305/2022. Dle ustálené rozhodovací praxe je narovnání dohoda účastníků závazkového vztahu, kterou odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Podmínkou platnosti dohody není existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky této dohody. Narovnáním tedy nemusí vždy dojít k faktické změně rozsahu vzájemných práv a povinností účastníků. Nejvyšší soud proto uzavřel, že platnost dohody o narovnání neovlivňuje fakt, že se strany pouze domnívají, že jsou ze sporných či pochybných práv oprávněny nebo zavázány, přičemž ve skutečnosti tomu tak není z důvodu, že jedna nebo obě strany nejsou účastníky narovnávaného právního vztahu.

Ze starších záležitostí zde máme shrnutí rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1311/2022, ve kterém se Nejvyšší soud řešil otázku, zda má prodávající poté, co kupující z důvodu vad odstoupil od kupní smlouvy, právo na náhradu za užívání věci kupujícím, a to v případě, že plnění stran proběhlo přibližně současně. Pro vyřešení této otázky bylo předně klíčové, zda se má ustanovení § 3002 odst. 2 občanského zákoníku aplikovat i na zrušené smlouvy nebo pouze na výslovně uvedené neplatné smlouvy. Nejvyšší soud dovodil, že toto ustanovení je třeba aplikovat i na případy smluv zrušených na základě zákonného ustanovení (tedy např. jako v řešené věci zrušení smlouvy na základě odstoupení jedné ze stran ze zákonného důvodu), ačkoli samotné ustanovení výslovně tyto případy aplikace nepředpokládá. Uvedený závěr vychází z naplnění předpokladů pro analogii legis. Aby však náhrada za užívání prodávajícímu náležela, musí být splněna ještě jedna podmínka, a to, že nedošlo k současnému plnění stran z předmětné (zrušené) smlouvy (tj. úhrada kupní ceny a předání věci nenastala alespoň přibližně současně). Vzhledem k tomu, že v daném případě tato podmínka nebyla splněna (strany plnily současně), ustanovení §3002 odst. 2 občanského zákoníku se pro daný případ nakonec neuplatní.

Listopad 2022

LEMON - Novinky k 25. 11. 2022

Nejvyšší soud nám za uplynulý týden nepřinesl žádné zásadnější rozhodnutí. Ze starších rozhodnutí přinášíme shrnutí rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1191/2021, ve kterém Nejvyšší soud řeší režim promlčení za situace, kdy běh promlčecí lhůty započal za účinnosti obchodního zákoníku. Nejvyšší soud konstatoval, že institut promlčení a jeho jednotlivé aspekty (např. počátek běhu lhůty, stavení atd.) podléhají dosavadním právním předpisům jako celek, a tedy občanský zákoník nelze aplikovat ani v dílčích otázkách promlčení. Promlčecí dobu je třeba posuzovat podle dosavadní úpravy od jejího počátku až do zakončení. Opačný závěr by odporoval zásadě právní jistoty a předvídatelnosti.  

LEMON - Novinky k 18. 11. 2022

Rozsahem oprávnění vedoucího zaměstnance jednat za zaměstnavatele se Nejvyšší soud zabývá ve svém nejnovějším rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1774/2022. Dovodil, že u vedoucího zaměstnance nelze rozlišovat jednání „vně“ společnosti např. ve vztahu k obchodním partnerům zaměstnavatele a „dovnitř“ společnosti např. ve vztahu k podřízeným. Vždy jedná jménem zaměstnavatele, což je i jedním z charakteristických znaků závislé práce. Bylo-li tedy předběžným opatřením zaměstnanci uloženo, aby se zdržel jakéhokoli jednání za společnost, tedy za svého zaměstnavatele, neměl možnost konat svoji práci, a to ani dovnitř společnosti z titulu hlavního manažera, protože i v tomto případě by šlo o jednání za zaměstnavatele. 

Ze starších rozhodnutí Nejvyššího soudu, zde máme shrnutí podmínky a předpoklady pro vyloučení člena statutárního orgánu (dle právní úpravy účinné do 31. prosince 2020) zabývá rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 1370/2021. Nejvyšší soud konstatoval, že nepostačuje jednorázové porušení ani opakovaná méně závažná porušení. Vyžadují se alespoň dvě závažná porušení péče řádného hospodáře v období tří let. Není rozhodné, zda tímto porušením dojde k újmě na straně korporace. Nejvyšší soud dále akcentoval zásadu proporcionality mezi porušením a sankcí za toto porušení. V daném případě došlo k porušení povinnosti nezbytné loajality, kdy členka statutárního orgánu jednala nikoliv v zájmu korporace, ale v zájmu svém a osob blízkých. Konkrétně pořídila automobil, nájem bytu i další služby za prostředky společnosti, avšak tyto sloužily výlučně (či převážně) jejím dcerám a jí samotné, aniž by to bylo z pohledu společnosti a jejích zájmů obhajitelné.

LEMON - Novinky k 11. 11. 2022

Tzv. veřejnými dražbami „na oko“ a ochranou vydražitele, pro kterého nemusel být zlý úmysl osob na dražbě zúčastněných (navrhovatele, dražebníka), se Nejvyšší soud zabývá ve svém nejnovějším rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 822/2022. Ustálená judikatura vymezuje situace, za nichž lze takřka neotřesitelné právo vydražitele prolomit. Avšak právě v této situaci by se podle názoru Nejvyššího soudu měl uplatnit princip favorizace dobré víry nabyvatele věci (vydražitele), upravený v ustanovení § 1109 písm. a) občanského zákoníku. Dobrou víru je zapotřebí vázat k oprávnění osoby, která je (v režimu zákona o veřejných dražbách) osobě „převodce“ obsahově nejbližší, přičemž takovou osobou může být pouze navrhovatel dražby. Dovolací soud tak dospěl k závěru, že proti osobě, jež nabyla své vlastnické právo příklepem licitátora ve veřejné dražbě dle zákona o veřejných dražbách, může třetí osoba prosadit své tvrzené vlastnické právo, pouze tehdy, prokáže-li, že došlo k zneužití institutu veřejné dražby (a tedy k zneužití zákona o veřejných dražbách) a dražba fakticky podle tohoto zákona neproběhla a zároveň vydražitel nebyl v dobré víře v oprávnění navrhovatele dražby navrhnout provedení veřejné dražby. S odkazem na ustálenou judikaturu se Nejvyšší soud dále zabýval otázkou zneužití práva při realizaci zástavního práva formou veřejné dražby, v situaci, kdy navrhoval již v době uzavírání zástavní smlouvy věděl, že předmět zástavy není ve vlastnictví zastavitele. Nejvyšší soud konstatoval, že v dalším řízení je nutné podrobněji zkoumat, zda si takové právní jednání zasluhuje právní ochranu.

Otázku, zda porušení zákazu zatížení věci, který byl zřízen jako věcné právo, způsobuje neplatnost zástavní smlouvy, jejímž uzavřením je tento zákaz porušen, případně jaké jiné má právní důsledky řešil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1813/2021. Dospěl k závěru, že zákaz zatížení předmětných nemovitých věcí, který byl zřízen jako věcné právo, nebránil dlužníkovi, aby uzavřel platnou smlouvu, jíž na sebe převzal závazek zřídit zástavní právo. Významná je však otázka, zda dlužník mohl takový závazek splnit. K tomu by mohlo dojít v případě pochybění katastrálního úřadu, který provedl vklad práva odporujícího zákazu zcizení/zatížení zapsaného v katastru nemovitostí jako věcné právo. Nejvyšší soud shrnul, že jedinou možnou obranou proti takovému pochybení je určovací žaloba.

LEMON - Novinky k 4. 11. 2022

Úpravou tzv. předsmluvní odpovědnosti se Nejvyšší soud zabývá ve svém nejnovějším rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2535/2021. Nejvyšší soud se odkazujíc na svou dosavadní judikaturu zabývá možností vzniku povinnosti k náhradě škody mezi kontrahenty, přičemž připomíná, že je nutné rozlišovat mezi situacemi upravenými v ustanoveních §§ 1728 a 1729 občanského zákoníku. Ustanovení § 1728 o. z. dopadá na případy, kdy strana zahájí jednání a pokračuje v něm, aniž by vůbec měla vůli smlouvu uzavřít. Na druhé straně, ustanovení § 1729 o. z. vychází z obecného pravidla, že při respektování zásady smluvní volnosti lze chování jednoho z potencionálních smluvních partnerů považovat za protiprávní za předpokladu, že jednání o uzavření smlouvy dospělo do stadia, kdy jedna ze stran byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena, tj. uzavření smlouvy se jí jevilo jako vysoce pravděpodobné. Druhou podmínkou je, že v takové situaci ukončila strana jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla spravedlivý důvod. Je tak nutné rozlišovat, zda strany vedou jednání poctivě či nikoli, a dle toho vybrat přiléhavé ustanovení. Co je spravedlivým důvodem dle ustanovení § 1729 o.z. nelze dle Nejvyššího soudu říct obecně. Vždy bude záležet na okolnostech konkrétního jednání. Jak již Nejvyšší soud konstatoval dříve, posouzení spravedlivosti důvodu nemá být příliš přísné a jako spravedlivý důvod by měla být posouzena každá racionální úvaha jednající strany, vycházející z objektivní skutečnosti, ale i z obhajitelného subjektivního přesvědčení podloženého konkrétními okolnostmi v daném místě a čase.

Říjen 2022

LEMON - Novinky k 27. 10. 2022

Střetem zájmů mezi jednatelem a společností v souvislosti s rozhodčí smlouvou se zabýval velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ve svém nejnovějším rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 1640/2022. Velký senát se vyjadřoval konkrétně k aplikaci ustanovení zákona o obchodních korporací o střetu zájmů na rozhodčí smlouvu a k následkům porušení pravidel o střetu zájmů. U první otázky dospěl k závěru, že §55 ZOK tedy povinnost jednatele informovat (v tomto případě) valnou hromadu dopadá na všechny smlouvy uzavírané mezi členem voleného orgánu obchodní korporace a touto obchodní korporací. Ani rozhodčí smlouva tak není výjimkou. Velký senát to dovozuje nejen z jazykového výkladu, ale i ze skutečnosti, že rozhodčí smlouva jednoznačně zasahuje zájmy korporace, když jí v dané záležitosti odebírá právo na soudní ochranu. Jestliže tak (bývalý) jednatel neoznámil valné hromadě, že má v úmyslu uzavřít se společností rozhodčí smlouvu, nebyl oprávněn společnost při uzavírání smlouvy zastoupit. Důsledky jeho jednání ve střetu zájmů je nutné posoudit podle obecné úpravy zastupování v § 437 občanského zákoníku. V tomto ohledu velký senát konstatoval, že v důsledku jednání zástupce v (nedovoleném) střetu zájmů zastoupený není (v případě nedostatku dobré víry třetí osoby v zástupčí oprávnění zástupce) jednáním zástupce vázán. Jde totiž o další ze situací překročení zástupčího oprávnění. Velký senát neshledal důvod posuzovat ho odlišně od jiných případů překročení zástupčího oprávnění, resp. jednání bez zástupčího oprávnění a konstatovat např. relativní či absolutní neplatnost takto uzavřené smlouvy, jak to činily nižší soudy. Pro úplnost dodal, že jedná-li zástupce, jehož zájmy jsou ve střetu se zájmy zastoupeného, je tímto jednáním zastoupený vázán vždy, byla-li třetí osoba (s níž zástupce jednal) v dobré víře, že zástupci svědčí zástupčí oprávnění (tj. že mezi zájmy zástupce a zájmy zastoupeného není rozpor, popř. že existující rozpor neomezuje zástupčí oprávnění zástupce).

LEMON - Novinky k 21. 10. 2022

Přehled rozhodnutí Nejvyššího soudu za minulý týden přináší převážně rozhodnutí z oblasti insolvenčního práva. Za všechny vybíráme rozhodnutí sp. zn. 29 ICdo 57/2021, ve kterém Nejvyšší soud řešil platnost smlouvy uzavřené mezi společností s ručením omezeným na straně jedné a jejím jediným společníkem a jednatelem na straně druhé při nedodržení předepsané formy [notářský zápis nebo (jak je tomu i dle současného zákona o obchodních korporacích) písemná forma s úředně ověřenými podpisy]. Dospěl k závěru, že na povinnost dodržet zákonem požadovanou formu u této smlouvy (v daném případě se jednalo o dohodu o započtení), nemá žádný vliv okolnost, že účelu sledovaného jejím uzavřením mohla některá ze smluvních stran dosáhnout i prostřednictvím jednostranného právního úkonu. Podstatné je, že byl sjednán úkon dvoustranný (smlouva).

Další zajímavé insolvenční rozhodnutí s přesahem do transakčního práva je rozhodnutí sp. zn. 29 ICdo 133/2020, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda k ochraně věřitelů obsažené v zákoně o přeměnách přistupuje i další ochrana, tj. možnost napadat přeměnu na základě odpůrčích žalob, v daném případě odpůrčí žaloby podle insolvenčního zákona. Nejvyšší soud konstatoval, že zákon o přeměnách výslovně nevylučuje možnost napadnout projekt přeměny odpůrčí žalobou a výluku v tomto směru neobsahuje ani insolvenční zákon. S ohledem na zájem ochrany věřitelů a ve shodě s tím, co k dané problematice uvádí odborná literatura, Nejvyšší soud uzavírá, že nenalézá žádný důvod, který by měl bránit závěru, že Projekt rozdělení lze napadnout odpůrčí žalobou podle insolvenčního zákona.

Dispozičním oprávněním k bankovnímu účtu ve vztahu k bezdůvodnému obohacení se Nejvyšší soud zabývá ve svém nejnovějším rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 3552/2020. Konstatoval, že dispoziční oprávnění k bankovnímu účtu zahrnuje také oprávnění k výběru finančních prostředků. Avšak další použití těchto prostředků a oprávněnost takového použití již není otázkou závislou na existenci či rozsahu dispozičního oprávnění, nýbrž na právních vztazích mezi majitelem účtu a touto oprávněnou osobou. V daném případě převedla osoba s dispozičními oprávněními z bankovního účtu žalobce peněžní prostředky na svůj účet. Pro zodpovězení otázky, zda se tím na úkor žalobce mohla bezdůvodně obohatit, je určující posouzení, zda se takový převod mohl opírat o řádný právní důvod. Nižší soudy vyhodnotily, že takovým dostatečným důvodem k převodu peněžních prostředků nemohla být sporná směnka. Nejvyšší soud to však neviděl tak jednoznačně a danou věc vrátil nižším soudům, aby se spornou směnkou a její platností blíže zabývaly.

LEMON - Novinky k 14. 10. 2022

Většina z nejnovějších rozhodnutí Nejvyššího soudu se zabývá nemovitostmi. Za všechny zmíníme alespoň rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3650/2021 týkající se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci. Nejvyšší soud potvrdil svou dosavadní ustálenou rozhodovací praxi, že pokud je v příslušném řízení vznesena námitka, že některý z účastníků řízení není vlastníkem spoluvlastnického podílu na nemovité věci a stav zápisů v katastru nemovitostí není v souladu se skutečným stavem, je soud povinen v takovém případě předběžně vyřešit otázku, které osoby jsou spoluvlastníky vypořádávané nemovitosti. 

Starší rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3352/2021, které komentuje web Profiprávo se zabývá otázkou, zda se i na usnesení shromáždění společenství vlastníků aplikují ustanovení občanského zákoníku o zdánlivosti právních jednání pro jejich neurčitost nebo nesrozumitelnost. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí shromáždění SVJ je právním jednáním, Nejvyšší soud uzavřel, že se na něj vztahují i ustanovení občanského zákoníku o zdánlivosti právních jednání. Dané rozhodnutí je tak nutné posuzovat i z tohoto hlediska.

LEMON - Novinky k 7. 10. 2022

Ve svém nejnovějším rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1080/2022 se Nejvyšší soud zabýval skutkovou podstatou náhrady škody způsobené věcí, konkrétně zřícením budovy nebo odloučením její části dle § 2938 občanského zákoníku. Škodní událost v tomto případě spočívala ve zřícení schodiště, ke kterému došlo v důsledku degradace materiálu vlivem vlhkosti, která byla způsobena nevhodným konstrukčním uspořádáním, jež přispělo k hnilobě dřeva. Nejvyšší soud dovodil, že tento skutkový stav odpovídá výše uvedené skutkové podstatě za situace, kdy vada budovy nebo její nedostatečná údržba byly příčinou vzniku škody. Konstatoval, že vlastník budovy je povinen vykonávat dohled nad budovou a dostatečně ji udržovat. Plnění těchto povinností je vynucováno pohrůžkou objektivní odpovědnosti bez možnosti liberace. Odpovědnost vlastníka stavby za její zřícení totiž vychází z ústavního principu, že vlastnictví zavazuje a vlastník je povinen dbát na stav věcí ve svém vlastnictví. Vlastník tak odpovídá za to, že údržba jeho stavby je prováděna řádně tak, aby nedocházelo ke škodám na straně třetích osob v důsledku zřícení stavby a také za nesprávnou či nevhodnou činnost třetích osob zmocněných vlastníkem k údržbě stavby, i kdyby vycházely z pokynů odborníků nebo byly odborníky

Září 2022

LEMON - Novinky k 29. 9. 2022

Neplatností výpovědi pro nesplňování požadavků pro výkon sjednané práce spočívající v dosažení určitého stupně fyzické zdatnosti se Nejvyšší soud zabýval ve svém nejnovějším rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 209/2021-220. Dle ustálené judikatury zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce nesplňuje požadavky pro řádný výkon práce jen tehdy, je-li dána absence kvality požadovaných skutečností po delší dobu. Pokud tedy zaměstnanec nedosahuje určitého stupně fyzické zdatnosti (nevykoná úspěšně zkoušky fyzické zdatnosti) z důvodu dočasné zdravotní indispozice, nelze dovozovat, že tento zaměstnanec stanovený požadavek pro řádný výkon práce nesplňuje a z tohoto důvodu mu dát platnou výpověď. Nejvyšší soud dovodil, že v těchto případech je podstatné, zda absence požadované fyzické zdatnosti je dána po delší dobu, co při zdravotních potížích přechodného charakteru není naplněno.

LEMON - Novinky k 23. 9. 2022

Soudkyně NSS Michaela Bejčková je autorkou sedmidílného seriálu Právnická čeština, který všem vřele doporučujeme. Jeho první díl je k dispozici v novém čísle Bulletinu advokacie i online v Advokátním deníku. Další kvalitní texty si pak můžete přečíst například ve formě níže doporučované judikatury. 

Nebyli jsme účastníkem správního řízení, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, avšak vzhledem k zásahu tohoto rozhodnutí do jejích subjektivních práv jí bylo postavení účastníka řízení přiznáno v posléze vedeném řízení o správní žalobě, ve kterém bylo toto rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno, aktivní věcnou legitimaci k náhradě nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím? Nejvyšší soud na tuto otázku odpověděl kladně ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1339/2022, jehož shrnutí přináší web Profiprávo. 

Otázkou, zda k oprávněnosti výpovědi z nájmu prostoru sloužícího k podnikání je nutné prokázat skutkové naplnění výpovědního důvodu současně s výpovědí se zabýval Nejvyšší soud ve svém starším rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 3329/2021, které shrnuje web Profiprávo. Dospěl k závěru, že ve výpovědi je sice nutné výpovědní důvod náležitě skutkově konkretizovat, zákon však nestanovuje (a ani to ze smyslu a účelu příslušných ustanovení nevyplývá) prokazovat naplnění výpovědního důvodu současně s výpovědí. Nutnost prokazovat naplnění výpovědního důvodu nastává až ve chvíli, kdy mezi stranami vznikne spor o platnost výpovědi.

LEMON - Novinky k 16. 9. 2022

Otázkou, zda lze outsourcing plateb za dodávky zboží ve formě faktoringové smlouvy podřadit pod běžnou obchodní či provozní činnost podniku, popřípadě udržování a správu majetku se Nejvyšší soud zabýval ve svém nejnovějším rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3622/2020. Vyřešení této otázky má vliv na posouzení platnosti příslušným právních jednání povinného za situace generálního inhibitoria v rámci exekučního řízení. I když Nejvyšší soud nepřináší jednoznačný závěr konstatoval, že nelze bez dalšího zkoumání dovozovat, že u faktoringové smlouvy tomu tak nemůže být (jak to učinil odvolací soud). Pro jednoznačnou odpověď je nutné zkoumat konkrétní podmínky a charakter podnikatelské činnosti dlužníka/postupitele a obsah uzavřené faktoringové smlouvy. 

Zajímavá jsou i starší rozhodnutí Nejvyššího soudu, která shrnuje web Profiprávo. Za všechny upozorňujeme na rozhodnutí sp. zn. 27 Cdo 2805/2021, které se zabývá sistací práva akcionáře dovolat se neplatnosti usnesení valné hromady, za situace, kdy je akcionář v prodlení se splněním povinnosti předložit listinné akcie na majitele k vyznačení nezbytných údajů nebo k výměně za nové akcie na jméno. K omezení/pozastavení tohoto práva dojde bez ohledu na to, zda (popřípadě jak) byl obsazen statutární orgán společnosti (akcionář tvrdil, že funkce jsou zastávány neoprávněně), jíž měl akcionář do 30. 6. 2014 předložit akcie k vyznačení nezbytných údajů nebo k výměně za nové akcie na jméno a sdělit údaje potřebné pro zápis do seznamu akcionářů. Je tomu tak proto, že při proporčním poměřování vhodnosti, potřebnosti a míry zásahu do práv akcionáře nad ochranou akcionáře převažuje (veřejný) zájem na tom, aby akcionáři „vystoupili z anonymity“. 

Web Eprávo přináší shrnutí rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1985/2021, v rámci kterého vyvstala otázka, zda je pactum de contrahendo smlouvou o službách (ve smyslu Nařízení Brusel I bis), pokud předpokládá uzavření smlouvy o službách, nebo je nutné ji takto označit vzhledem k zamýšlenému výsledku celého právního vztahu. Zodpovězení této otázky je klíčové pro stanovení příslušnosti soudu dle výše zmíněného nařízení. Vzhledem k tomu, že Soudní dvůr Evropské unie se touto otázkou dosud nezabýval, považoval Nejvyšší soud za nezbytné řízení přerušit a požádat ho o zodpovědění této předběžné otázky.

LEMON - Novinky k 9. 9. 2022

Otázkou, pod jaké ustanovení občanského zákoníku o náhradě újmy podřadit případ poškození sousední nemovitosti bouracími stavebními pracemi za pomoci bagru, se Nejvyšší soud zabýval ve svém nejnovějším rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 3704/2021. Dospěl k závěru, že i když provoz bagru může vykazovat znaky provozní činnosti a provozu dopravního prostředku, a tudíž by do úvahy přicházela aplikace odpovědnosti za újmu dle § 2924 o.z., neznamená to vyloučení možnosti aplikovat ustanovení § 2926 o.z., za předpokladu, že jsou naplněny všechny znaky v něm uvedené. Náhrada újmy dle tohoto ustanovení náleží v případě škody způsobené na nemovité věci prováděním nebo zajišťováním prací (i jednorázových). Rozlišení je důležité zejména s ohledem na možnost liberace, která v případě ustanovení § 2926 není dána. 

Smlouva o smlouvě budoucí kupní týkající se převodu nemovité věci nemusí mít písemnou formu. Dovodil to Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí 33 Cdo 72/2021, jehož shrnutí nám přináší web Profiprávo. Jedním z argumentů je, že zákon písemnou formu neukládá, a tudíž její absenci nelze sankcionovat absolutní neplatností. Předmětem smlouvy o smlouvě budoucí kupní není bezprostřední závazek ke konkrétnímu věcněprávnímu plnění (zřízení nebo převodu věcného práva k nemovité věci či k jeho změně či zrušení), nýbrž jejím obsahem je „pouze“ závazek uzavřít v dohodnuté době hlavní (realizační) smlouvu, která bude podkladem k plnění, o něž účastníkům této přípravné smlouvy jde. Podle nynější právní úpravy smlouvy o smlouvě budoucí (na rozdíl od úpravy starého občanského zákoníku) soud již nenahrazuje pouze projev vůle povinného, nýbrž určuje obsah smlouvy. I proto nemusí být smlouva o smlouvě budoucí kupní týkající se nemovitosti uzavřena písemně, neboť přípravná smlouva nemusí obsahovat podstatné náležitosti budoucí kupní smlouvy, nýbrž její obsah má být určen „alespoň obecným způsobem“. Otázka zachycené vůle účastníků smlouvy o smlouvě budoucí se tím přesouvá do oblasti procesního práva (dokazování) v občanském soudním řízení, kdy absence písemné formy může straně sporu ztížit její pozici. 

Web Eprávo přináší shrnutí nálezu Ústavního soudu I.ÚS 2337/21, který se zabývá výkladem smlouvy o půjčce a charakteru ujednání o smluvní pokutě v souvislosti s úplatností resp. bezúplatností smlouvy (kdy smluvní pokuta připomínala spíše úrok). Ústavní soud konstatoval, že při výkladu smlouvy o půjčce za účelem posouzení, zda se jedná o smlouvu úplatnou či bezúplatnou a zda na ni tudíž dopadají ochranná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru či nikoli, je třeba zohlednit veškeré pro věc relevantní skutečnosti, a nikoli vycházet pouze z jejího jazykového výkladu, který je však v rozporu s jejím výkladem teleologickým, průběhem předsmluvních jednání a nastavením smluvních ujednání všech smluv, které stěžovatelé s předmětnými společnostmi uzavřeli, jako celku.

LEMON - Novinky k 2. 9. 2022

Otázkou odpovědnosti advokáta za majetkovou a nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku zatajení chybného postupu advokáta v soudním řízení se Nejvyšší soud zabýval ve svém nejnovějším rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1907/2021. Pochybení advokátky spočívalo v nedostavení se k soudnímu jednání a následně v zatajení této skutečnosti klientovi a jeho nedostatečném poučení o následcích tohoto pochybení. Dle názoru Nejvyššího soudu mohlo dojít ke vzniku majetkové újmy přesto, že dle odvolacího soudu by klient nebyl v prvoinstančním soudním řízení úspěšný. Za předpokladu, že by nedošlo k výše uvedenému pochybení ze strany advokáta by totiž klient s vysokou pravděpodobností nepokračoval v dalším řízení a nevynaložil by zbytečně prostředky na odvolací a dovolací řízení. Nejvyšší soud dále obecně uzavřel, že porušením povinnosti advokáta a úmyslným zatajením této skutečnosti před klientem mohlo dojít i k nemajetkové újmě.

Ve starším rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 3115/2021, jehož shrnutí přináší web Profiprávo se Nejvyšší soud zabývá předpoklady výpovědi nájmu prostoru sloužícího podnikání z důvodu přestavby nemovité věci, kde se prostor nachází. Dle názoru Nejvyššího soudu je zákonodárcem užitý pojem „přestavována“ nutno vykládat tak, že musí jít o přestavbu trvale bránící dalšímu užívání prostor k sjednanému (určenému) účelu, a to v situaci, kdy pronajímatel nemohl (nemusel) provedení takové přestavby při uzavírání nájemní smlouvy předvídat. Pouhá oprava nemovité věci pro odůvodnění výpovědi dle tohoto ustanovení nemůže obstát.

Konec měsíce přinesl také vyhlášení řady právních předpisů. Dne 31. srpna 2022 byl ve Sbírce zákonů publikován zákon č. 245/2022 Sb., kterým se mění č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů („Novela ZESM“), který nabude účinnosti dnem 1. října 2022. Zásadním prvkem Novely ZESM je opuštění dvoukolejnosti definice skutečného majitele prostřednictvím pojmů koncového příjemce a osoby s koncovým vlivem, čímž byla nově definice skutečného majitele zásadně zjednodušena. V praxi však může dojít k tomu, že okruh skutečných majitelů konkrétní entity identifikovaný dle stávající úpravy se v důsledku změny definice změní (rozšíří či zúží). Pokud jde o další významnou změnu, v dosavadní úpravě existovala výjimka, dle které skutečného majitele (a tady ani evidenční povinnost) neměla celá řada kategorií entit. Novelou ZESM je tato výjimka výrazně omezena, kdy napříště (za podmínky splnění určitých kritérií) budou muset identifikovat a do evidence skutečných majitelů zapsat svého skutečného majitele též společenství vlastníků jednotek, honební společenstva, politické strany, církve či odborové organizace. V návaznosti na Novelu ZESM je tedy třeba zvážit, nakolik klienty ovlivnila zejména změna definic, a to jak s ohledem na možné změny v osobách zapisovaných do evidence skutečných majitelů, tak i na informace požadované povinnými osobami dle AML zákona (typicky půjde o banky).

2021

LEMON - Novinky k 25. 6. 2021

K výjimce ze zákazu nabývání z majetkové podstaty se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 29 NSČR 112/2019. Tuto výjimku je třeba aplikovat restriktivně, a tedy ani nejvyšší nabídková cena není automaticky důvodem pro její udělení. I v této situaci je třeba provést bližší zkoumání okolností nabytí i získat souhlas věřitelského výboru.

Pouze pro připomenutí uvádíme i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 178/2021, který opakuje, že kupní smlouva na nemovitost není typem smlouvy, jejíž účinnost nastává až rozhodnutím příslušného správního orgánu (tedy katastru nemovitostí) dle § 1762 odst. 1 o. z.; tímto rozhodnutím nastávají pouze věcněprávní účinky, tedy nabytí vlastnického práva, smlouva samotná je však účinná za podmínek v ní ujednaných.

Vůbec poprvé se Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 74/2021 zabýval otázkou, zda je možné udělit zaměstnanci souhlas s konkurenční činností dle § 304 zákoníku práce s podmínkami a jaké následky má porušení těchto podmínek, tedy zda jen za jejich porušení je možné například okamžitě zrušit pracovní poměr. Ve světle nynějšího spíše liberálního přístupu Nejvyšší soud potvrdil, že to možné je a že je tedy plně na soudu nalézacím, aby intenzitu porušení podmínek souhlasu vyhodnotil.

LEMON - Novinky k 18. 6. 2021

NÁROK NA NÁHRADU NEMAJETKOVÉ ÚJMY - v rozsudku se sp. zn. 25 Cdo 1527/2020 dovodil Nejvyšší soud, že jakkoli jsou právní úprava a její výklady v záležitostech sekundárních obětí a jejich nároku na náhradu nemajetkové újmy nejednoznačné, bylo by v rozporu s dikcí zákona, nesystémové a nespravedlivé, pokud by tyto sekundární oběti byly opomenuty. Potvrdil tak nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích matce oběti pokusu o vraždu a aproboval spíše širší výklad § 2971 občanského zákoníku.

POJISTNÁ SMLOUVA MŮŽE I V REŽIMU NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU OBSAHOVAT pravidlo dle principu fraus omnia corrumpit, tj. že uvedení nepravdivé informace při uplatnění škody může vést k odmítnutí pojistného plnění ze strany pojišťovny. V tomto smyslu se vyjádřil Nejvyšší soud (sp. zn. 32 Cdo 3172/2020). Před novým občanským zákoníkem byla taková možnost předvídána přímo zákonem, do občanského zákoníku však převzata nebyla. I přesto Nejvyšší soud dovodil, že nic nebrání smluvním stranám si takové pravidlo sjednat, resp. jej dát do pojistných podmínek.

DORUČOVÁNÍ PÍSEMNOSTÍ MEZI ZAMĚSTNANCEM A ZAMĚSTNAVATELEM zkomplikoval Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 833/2021. V něm dovodil, že pokud je písemnost adresovaná zaměstnavateli předána zaměstnanci, který není oprávněn k přebírání písemností, je třeba zkoumat, zda a kdy se tak skutečně stalo. Pouhé vyjádření ochoty zaměstnance písemnost předat pro dovození účinků doručení nestačí.

LEMON - Novinky k 11. 6. 2021

Zásadním způsobem do dosavadní praxe zakládání společností zasáhl Nejvyšší soud rozsudkem sp. zn. 27 Cdo 3549/2020. Podle něj nelze ve stanovách vymezit předmět podnikání jako „výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“; takové ustanovení je neurčité, a tudíž zdánlivé, a nelze na jeho základě předmět podnikání zapsat do obchodního rejstříku.

V návaznosti na přelomový nález Ústavního soudu dovodil i Nejvyšší soud (sp. zn. 20 Cdo 1846/2020), že ani po uzavření manželství, pokud se nejedná o dluh obou manželů a manželé mají dohodou oddělené jmění, nelze vést exekuci proti účtu manžela povinného. Takový přístup by byl nemorální a v rozporu s účelem manželství.

Zákoník práce pro doručování zaměstnanci poštou stanoví poměrně striktní požadavky, včetně obsahu poučení při neúspěšném doručování. V rozsudku sp. zn. 21 Cdo 314/2021 Nejvyšší soud koriguje formalismus těchto požadavků s tím, že i když nebyly některé rubriky v poučení vyplněny a poučení bylo předáno na dvou listinách, nic to nemění na tom, že zaměstnanec si musel být vědom, jak závažná listina mu bude doručována. Náhradní doručení tak bylo účinné.

LEMON - Novinky k 4. 6. 2021

Nejvyšší soud v pracovněprávním kontextu pod sp. zn. 21 Cdo 3382/2020 dovodil, že je-li to sjednáno, nastává účinnost dohody jejím podpisem oběma smluvními stranami, a to i když akceptace nebyla následně doručena oferentovi (i když je jím zaměstnanec).

Z kategorie bezdůvodného obohacení na základě zrušeného rozhodnutí je rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3487/2020. Bezdůvodné obohacení podle něj nastává vždy jen mezi původními účastníky řízení (sporu), a to bez ohledu na to, že povinný na základě výslovného pokynu oprávněného plnil ve prospěch třetí osoby. Tato třetí osoba tak není pasivně legitimována ve sporu o bezdůvodné obohacení.

Rozdíl mezi „odbornou péčí“ a „péčí řádného hospodáře“ opět zdůrazňuje Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 29 ICdo 38/2019; činí tak ve vztahu k popěrnému oprávnění insolvenčního správce, který má s tímto standardem péče rozhodnout o popření pohledávky. Zároveň dovozuje, že ačkoli je pohledávka vykonatelná na základě rozhodčího nálezu vydaného na základě zcela mylně posouzeného skutkového stavu, není přesto insolvenční správce v souladu s § 199 a 200 InsZ oprávněn tyto skutečnosti použít jako argument pro popření pohledávky.

Dalším insolvenčním judikátem (sp. zn. 29 ICdo 55/2019) pak Nejvyšší soud dovodil, že není-li k přihlášce vykonatelné pohledávky připojen rozhodnutí, na jehož základě je vykonatelná, nejedná se o vadu přihlášky.

LEMON - Novinky k 28. 5. 2021

Rozsudek z oblasti korporátního práva vydal Nejvyšší soud pod sp. zn. 27 Cdo 3451/2020. Podle něj je rozhodnutí soudu o neexistenci usnesení valné hromady závazné i pro soud rozhodující ve věci zápisu do obchodního rejstříku. Ten tak stejnou otázku nemůže posuzovat ani jako předběžnou.

Poměrně vlekoucí se judikaturu k otázce úhrady nájmu náhradního vozidla pojišťovnou z titulu povinného ručení rozšiřuje rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2015/2019. Podle něj je takto vynaložený náklad hospodárný, dokud není zřejmé, zda půjde poškozené vozidlo opravit. Ve chvíli, kdy je objektivně zřejmé, že již opravit nepůjde, se již nejedná o hospodárně vynaložený náklad. Ten pak nebude proplácen pojišťovnou.

Z kategorie insolvenčních judikátů je zajímavý rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 17/2020 týkající se přihlášení nadhodnocených pohledávek do insolvenčního řízení. Podle něj nenastanou v takovém případě sankce za nadhodnocení o více než dvojnásobek nejen při zpětvzetí přihlášky, ale též při uzavření smíru v incidenčním sporu týkajícím se této pohledávky.

LEMON - Novinky k 21. 5. 2021

První doporučované rozhodnutí se týká výkladu výrazu používaného ve specifickém odvětví (32 Cdo 3654/2020). Šlo konkrétně o oblast obchodování s informačními technologiemi a NS se zde vyhradil vůči výkladu termínu "uvolnění SW", které použil odvolacího soudu. Podle NS je totiž zásadní, aby se odvolací soud zabýval objektivními hledisky při posouzení významu specifického výrazu v tomto segmentu trhu. Důležitou roli také hraje role modelového obchodníka a úvaha o tom, jak by určitý projev vůle chápal.

Druhý zajímavý judikát je na téma zákonné povinnost připojit žadatele na síť (32 Cdo 3724/2020). NS zde hodnotil, zda žalovaná SŽDC měla zákonnou povinnost připojit na síť České dráhy (které o to požádaly) a tím naplnila liberační důvod pro závazek s žalobcem ČEZem, ze kterého jí plynula povinnost odebrat sjednaný objem el. energie. Soudy nižší instance se k této povinnosti přes námitky žalobce nevyjádřily a NS jim vyčetl, že nezjednaly ani dodatečně jasno ve skutkové (technické) stránce věci.

Pasivní věcná legitimace a nevypořádání námitek (32 Cdo 4295/2019) je obsahem posledního z vybraných judikátů. NS zdůrazňuje, že vzhledem k odlišným právním důsledkům je třeba přísně rozlišovat mezi skutkovou podstatou plnění bez právního důvodu a skutkovou podstatou plnění z neplatného právního úkonu. Odvolací soud kupní smlouvu mezi účastníky sporu shledal neplatnou s odkazem na § 49 OZ, které je ale z aplikace vyloučeno pro obchodní vztahy dle § 267 zákona 513/1991 Sb. Odvolací soud se dle NS nevypořádal s námitkami žalovaných a s otázkou pasivní věcné legitimace a tedy NS v této části rozsudek zrušil a vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

LEMON - Novinky k 14. 5. 2021

Při zkoumání návaznosti práva vkládaného do katastru nemovitostí na dosavadní zápisy je dle Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 279/2020 rozhodující stav zápisu v době podání návrh na vklad. To platí i tehdy, pokud následně došlo k opravě chybného zápisu.

Z oblasti práva nemovitostí je i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3583/2020, podle kterého dluhy související se správou domu a pozemku, přecházející na nabyvatele při převodu jednotky, nejsou právní vadou váznoucí na jednotce.

Z oblasti dědického práva potom pochází rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1820/2020, podle kterého jsou za nového občanského zákoníku relevantní důvody pro vydědění i ty, které nastaly až po sepsání listiny o vydědění.

A nakonec poněkud kuriózní případ krádeže. Podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 18/2021 jde o krádež i tehdy, jestliže se nepodaří zjistit vlastníka odcizené věci. V daném případě si pachatel odvezl jízdní kolo, které kolem půlnoci „našel“ opřené na ulici o zeď domu. Pachatel (marně) argumentoval tím, že se jednalo o věc opuštěnou ve smyslu § 1045 občanského zákoníku.

Prosinec 2022

Považujete tyto informace za užitečné?