Článek

Naše advokátky v žebříčeku TOP 100 žen česko-slovenského právního byznysu

Co nám dala doba pandemie?

Práce z domova s dětmi za zády. Nastavení nových pravidel při komunikaci s týmem nebo schopnost přiznat si, že chybovat je lidské. Překonání stávajících bariér, které advokacii škodily, anebo pomoc klientům v podobě rychlého zareagování na aktuální situaci. Tři právničky z Deloitte Legal líčí své zkušenosti z lockdownů během pandemie. Jak jim stávající situace pomohla v (sebe)rozvoji?

Advokacie teď bude skutečně flexibilní a kreativní

„Pokud nás aktuální situace kolem pandemie něco naučila, pak skutečné fl exibilitě. A kreativitě, kterou my, advokáti, potřebujeme jako sůl,“ říká Jiřina Procházková, advokátka Deloitte Legal vedoucí tým specializující se na řešení daňových sporů a správu daní. A doplňuje, že pokud se doposud v advokacii vytvářely nějaké umělé bariéry, pak to nebylo většinou záměrem, ale právě nedostatkem vlastní zkušenosti. Právě kolektivní zkušenost s prací během pandemie nás může posunout správným směrem. Jak se změnilo pojetí práce a co nám současná situace dala?

Jako advokátka, která pečuje o své dvě malé děti, hledám již několik let cesty, jak dělat věci jinak. Díky dlouhodobé práci z domova, s dětmi a osobním lockdownem v podobě častých karantén jsme si na vlastní kůži vyzkoušeli, jaké to je, když pracujete s rodinou za zády. Skvělé na tom je, že tuto zkušenost aktuálně nemá pouze hrstka odvážlivců (a hlavně odvážlivkyň), kteří zkoušejí dělat advokacii na part-time, ale drtivá většina našich kolegů.

Poslední rok mě v tomto ohledu naučil například i to, že všichni jsme zastupitelní. S naprostou samozřejmostí jsme se naučili s kolegy zaskakovat jeden za druhého, sdílet informace a předávat si agendu. Nikdo totiž dopředu nevěděl, zda se bude moci druhý den zúčastnit soudního jednání či schůzky s klientem. Díky tomu se nám i po odeznění pandemie otevírají možnosti sdílených pozic a většího zapojení advokátů, kteří z různých důvodů nemohou či nechtějí pracovat na full- -time či z kanceláře. To jsou věci, po kterých spousta právniček i právníků volá, ale nikdo si je ještě před rokem pořádně nedovedl představit.

Nejde jen o to, jak fungujeme v týmech a v rámci advokátní kanceláře, ale hlavně o to, jak přistupujeme k pos kytování právních služeb. Kdy jindy bychom měli být našim klientům důvěryhodným partnerem při posouvání jejich byznysu než právě teď. A na co jsem jako advokátka specializující se na řešení daňových sporů pyšná? Že jsme v týmu přišli se spoustou nových nápadů a podařilo se nám u mnoha klientů překlenout minulý složitý rok a mimo jiné posunout platby daňových povinností tak, aby to jejich fi rmy zvládly a zároveň zaplatily jen minimální či vůbec žádné sankce

Když je vyrovnaná šéfka, je vyrovnaný a spokojený i její tým

„Harmonie se v pracovním týmu vyplácí, i když je často pro její dosažení potřeba vyvinout nemalé úsilí. Stojí to ale za to,“ říká Olga Kaizar, vedoucí nemovitostního týmu a partnerka Deloitte Legal. Radí také zapomenout na superženu, tu přenechat komiksu. Hrdinstvím je podle ní naopak přiznat si nedostatky a chyby, i ty drobné, a pak si je umět odpustit. Chybování je od toho, aby nás posouvalo dále. Jen bychom se podle Olgy vždy měli umět omluvit a pobavit se o tom, jak to příště zlepšit.

Aktuální situace mi dala radost z toho, že naši klienti neodešli a že jsme naopak získali nové mandáty. Také ale pokoru, lidský přístup, upevnění týmu, radost ze spolupráce, překonání komfortní zóny či dokonalý multitasking. Pandemie a nové fungování ale byly, jsou a budou i nadále výzvou. V práci se pak změnil pochopitelně osobní kontakt, který se značně omezil. S ním ale také ujištění, že díky postupnému zavádění technologií není vždy potřeba se vidět. Vždyť i smlouvy se dají podepsat na dálku. Vysílání na dálku a postupný přesun z webcastů do profesionálního studia s kamerami, které během pandemie v Deloitte vzniklo, pro mě bylo obrovskou výzvou. Každý den se zkrátka člověk zdokonaluje a posouvá dále. Co si z toho všeho odnáším? Že se svět nezastavil, jen se ubral jiným směrem. Ve světě byznysu mnohdy dokonce i lepším a lépe organizovaným směrem. Také se ale zásadně zvýšily nároky na lídry. Už nejsem „jen“ šéfka, ale hlavně člověk, od něhož se očekává lidská tvář, schopnost naslouchat a řešit problémy svých lidí, když si potřebují jen popovídat anebo vyřešit svou novou nestandardní situaci. Klidně i soukromou. Více o sobě víme, více se respektujeme, navzájem si tolerujeme situaci, v níž se aktuálně nacházíme, a vždy si umíme vzájemně pomoci. A co teď bude klíčové? Připomínat si, že musíme myslet také na sebe. Na své psychické i fyzické zdraví. Obklopit se těmi, s nimiž je nám dobře a vyvážit práci odpočinkem. Více než dříve je nutné si stanovit řád a harmonogram a dodržovat je.

7 věcí, které se právničkám z Deloitte Legal osvědčily během pandemie:

  1. Pravidelný režim. Ráno se vstává i během lockdownu jako do práce. A do ní se v teplákách nechodí.
  2. Komunikace. I když spolu nejsme tváří v tvář, musíme si naslouchat a řešit problém hned, jak se objeví.
  3. Otevřenost. Důležité je přiznat sobě i okolí, když to prostě nejde. Jsme jen lidé.
  4. Být více flexibilní a kreativní. Využívat nové situace a nápady. A umět na ně zareagovat.
  5. Nesnažit se za každou cenu o superhrdinství. To se hodí na stránky komiksů, realitě už tolik nesluší.
  6. Tolerantnost. Někdo se stará o děti, jiný o nemocné rodiče. Důležité je se navzájem respektovat.
  7. Zastupitelnost, sdílení informací. To je klíčové. Nikdy nevíte, kdy se ocitnete v karanténě.

Home office se dvěma dětmi se proměnil v boj o přežití

„Co může být divočejší než jízda spojená s návratem po krátké mateřské s druhým dítětem na pozici advokátky partnerky a zároveň vedoucí týmu?“ ptá se Jaroslava Kračúnová, partnerka v Deloitte Legal, která vede oblast Compliance/Business Integrity. Klasik by řekl, že návrat na home offi ce místo do kanceláře byl takovým tím přešlapem z bláta do louže. Místo toho, aby se s plnou vervou mohla věnovat týmu a klientům, musela každou hodinu dělit mezi rodinu a práci. Z worklife balance se stal work-life „mess“ a najednou se objevil pocit, že nic nelze dělat pořádně. Obojí si ale zaslouží plnou pozornost.

I když jsem během pauzy zůstala v čilém kontaktu s kolegy a měla představu, jak to krásně funguje i beze mě, opak byl pravdou. O věcech, které se nejlépe řeší osobně u kávy mezi čtyřma očima, jsem neměla ani tušení. Že je zle, jsem zjistila, až když bouchl papiňák. Po „návratu“ do práce jsem se snažila zachraňovat, co s ohledem na částečný úvazek šlo. Nestačilo to. Přišlo to pozdě. Začala jsem řešit jednotlivosti, ztratila jsem nadhled, přišla o rozhodnost a pevný názor na řešení problémů v týmu. Pro stromy jsem neviděla les. Nemožnost komunikovat s kolegy v týmu osobně, hlavně hned, když to člověk potřebuje, byla nejhorší. Naštěstí každá špatná zkušenost je k něčemu dobrá a žádné špatné období netrvá věčně. V období posledního půl roku se toho odehrálo hodně. Určitě to bylo mé nejnáročnější období v pracovním životě. Člověk se však musí přemoci, musí vystoupit na chvíli z té bubliny, zamyslet se, podívat se na věci s nadhledem a začít problémy řešit jeden po druhém, postupně, ne všechny najednou. Hlavně se nelitovat a snažit se s tím něco udělat. A když si člověk pomůže sám, i okolí mu pomůže. Je však důležité si o tu pomoc říct a nesnažit se za každou cenu vyřešit všechno sama. V mém případě podpora kolegů a vedení byla skvělá. A pak to nejdůležitější – můj manžel, který mi neřekl, „tak přestaň pracovat a věnuj se rodině“. Ví, že ke štěstí potřebuji jak rodinu, tak i práci, stojí po mém boku.

Považujete tyto informace za užitečné?