Článek

Nejčastější otázky v souvislosti s pandemií COVID-19

Sepsali jsme pro vás otázky a odpovědi na nejčastější právní otázky v souvislosti s pandemií koronaviru. Soustředíme se na všechny oblasti práva, které jsou firmy nuceny řešit.

ZAMĚSTNANCI

Je povinen zaměstnavatel omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci, pokud zaměstnanec musí pečovat o dítě navštěvující školské zařízení, které bylo v rámci mimořádných preventivních opatření uzavřeno?


Zaměstnavatel je povinen nepřítomnost zaměstnance omluvit, pokud se jedná o zaměstnance, který pečuje o dítě mladší než 10 let. V takovém případě pak zpravidla náleží ošetřovné jako dávka poskytována ze systému nemocenského pojištění. Pokud se jedná o starší děti je vhodné se se zaměstnavatelem na nepřítomnosti v práci domluvit, případně zvážit možnost pracovat z domova (pokud zaměstnanci péče o dítě umožní řádně plnit jeho pracovní povinnosti).

 

Co je to karanténa? Jakou částku dostane zaměstnanec v karanténě? A kolik zaplatí zaměstnavatel?


Zákonnou karanténu může nařídit jen orgán ochrany veřejného zdraví, tedy krajská hygienická stanice, nebo ošetřující lékař (zpravidla na doporučení krajské hygienické stanice). Na základě rozhodnutí o karanténě bude zaměstnanci zpravidla vystaveno potvrzení o pracovní neschopnosti – v takovém případě se z pohledu pracovního práva jedná o dočasnou pracovní neschopnost a zaměstnanci náleží v období prvních 14 kalendářních dnů náhrada mzdy nebo platu ve výši 60 % průměrného výdělku, kterou hradí zaměstnavatel. V případě trvání pracovní neschopnosti by od 15. dne zaměstnanci náleželo nemocenské hrazené ze systému nemocenského pojištění.

 

Může zaměstnavatel nařídit zaměstnancům, aby nechodili na pracoviště?


Zaměstnavatel může zaměstnancům nařídit, aby zůstali doma a nepracovali, i když u nich nebylo rozhodnuto o zákonné karanténě. Pak jde o překážku na straně zaměstnavatele, a zaměstnanci by v tomto případě náležela náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

 

Může zaměstnavatel nařídit zaměstnancům dovolenou jako prevenci šíření nákazy?


Zaměstnavatel sice může zaměstnanci nařídit dovolenou, musí mu to ale oznámit alespoň 14 dní dopředu. Jako prevence šíření nákazy tento prostředek využitelný není.

 

Může zaměstnavatel nařídit zaměstnancům, aby pracovali z domova?


Pro pracovní pozice, u kterých je to technicky možné (typicky zaměstnanci, kteří potřebují k výkonu své práce jen počítač a telefon), je vhodné zvážit práci z domova. Home office lze využít i pro zaměstnance, kterým byla nařízena zákonná karanténa. Ta totiž nemusí být nutně spojena s pracovní neschopností a zaměstnanec tak může i při nařízené karanténě pracovat z domova a dostávat standardní mzdu místo náhrady mzdy za dočasnou pracovní neschopnost. Zaměstnavatel ale home office nemůže nařídit, zaměstnanec s ním musí souhlasit.

 

Mohou zaměstnanci odmítnout chodit do práce, případně mohou odmítnout určitý druh práce (schůzky s klienty)? Mohou zaměstnanci odmítnout pracovní cesty?


Základní povinností zaměstnance je konat osobně práci podle pracovní smlouvy a podle pokynů zaměstnavatele. Zaměstnanec nemůže odmítnout chodit do práce, ani nemůže odmítnout určitý druh práce (např. schůzky s klienty). Má ale právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, stejně tak právo odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví. Riziko spojené s nákazou však stěží bude dosahovat takové intenzity, a pokud by přeci jen bylo vysoké tak moc, že by došlo k závažnému ohrožení zdraví zaměstnanců, došlo by jistě i k vyhlášení zákonné karantény. Zaměstnanec, který souhlasil s vysíláním na pracovní cesty v pracovní smlouvě, nemůže pracovní cestu odmítnout. Pokud by se však jednalo o pracovní cestu do oblasti s vyhlášenou zákonnou (i zahraniční) karanténou, obecný souhlas v pracovní smlouvě by pravděpodobně nebyl dostatečný a zaměstnanec by takovou pracovní cestu mohl odmítnout.

Jste v pozici zaměstnavatele a řešíte prevenci proti koronaviru? Jaká opatření podniknout?

SMLOUVY

Jsem dodavatel, který má na základě smluvního ujednání povinnost dodat zboží zákazníkovi. Můj vlastní dodavatel je ale v prodlení s dodávkou surovin s odkazem na logistické problémy způsobené koronavirem. V důsledku prodlení mého dodavatele nezvládám dodat zákazníkovi včas. Mám i přes výskyt epidemie povinnost plnit svoje závazky?

 

 Výskyt epidemie může v právu představovat překážku označovanou jako „vyšší moc“. Vyšší moc jako taková nezbavuje žádnou ze stran povinnosti plnit svoje závazky, nicméně může za určitých podmínek zbavit stranu odpovědnosti za škodu způsobenou neplněním (nedodání zboží či služeb ve stanovené lhůtě) v důsledku mimořádné nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky (vyšší moci).

 

Uzavřel jsem smlouvu, ale po výskytu epidemie se moje pozice značně zhoršila a smlouva je pro mě krajně nevýhodná, zejména protože nestíhám plnit svoje dodávky včas. Mohu s tím něco dělat a smlouvu tzv. přejednat?

 

Pokud by došlo v důsledku výskytu epidemie k podstatné změně okolností, který by založila hrubý nepoměr v právech a povinnostech obou smluvních stran, může se postižená strana domáhat obnovení jednání o již uzavřené smlouvě. V případě, že by se strany nedohodly na nových podmínkách, může případně smlouvu na návrh jedné ze stran zrušit soud. Bude však opět záležet na konkrétním smluvním vztahu a jeho podmínkách. V mnoha robustnějších smlouvách také bývá možnost nebezpečí podstatné změny okolností stranami smluvně vyloučena.

 

Uzavřel jsem smlouvu, ale v důsledku epidemie nemohu svůj závazek splnit úplně – např. můžu dodat pouze omezené množství zboží. Bude smlouva nadále existovat? Co když není plnění dle smlouvy nemožné ale pouze ztížené?

 

V případě, že po uzavření smlouvy nastane trvalá překážka, kvůli které není závazek (např. dodání zboží) možné splnit, smlouva zaniká. Nemožnost splnit závazek se však posuzuje objektivně tj. ve vztahu ke všem osobám v takovém postavení. V případě, že by se splnění závazku stalo pouze obtížnější (například dodání zboží se zvýšenými náklady), povinnost např. dodání zboží sama o sobě nadále trvá. Epidemie ovšem bude zpravidla znamenat pouze dočasnou překážku, po jejímž odpadnutí bude možné závazek splnit. V souvislosti s epidemií se tak zánik závazku pro nemožnost plnění bude týkat zejména časově omezených smluv, kdy je potřeba splnit závazek pouze ve stanovené době (např. v systémech just in time).

 

Uzavřel jsem smlouvu se zahraničním subjektem. Liší se pro mě nějak výše uvedené?

 

Za určitých okolností může být relevantní Vídeňská úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (CISG), jejímž signatářem je vedle ČR dalších 88 států světa, včetně Číny. V případě, že se Vaše kupní smlouva řídí Vídeňskou úmluvou, tedy pokud je vaším smluvním partnerem subjekt s místem podnikání ve státě, který přistoupil k úmluvě, a aplikace úmluvy není ve smlouvě vyloučena, budou se na vaši smlouvu vztahovat speciální pravidla. Tato pravidla upravují detailněji některé aspekty, zejména dobu trvání vyšší moci, oznamovací povinnost nebo okolnosti vyšší moci na straně subdodavatele. Především pak platí pravidlo čl. 79, podle kterého smluvní strana není odpovědná za nesplnění jakékoli své povinnosti, jestliže prokáže, že toto nesplnění bylo způsobeno překážkou, která nezávisela na její vůli.

Co dělat, pokud se v případě epidemie stanou Vaše povinnosti ze smluv nesplnitelné? Právo může mít řešení.

DAŇOVÉ LITIGACE

Blíží se termíny podávání řádných daňových tvrzení. Musím i přes aktuální situaci podat tvrzení ve lhůtě stanovené zákonem?

 

Pokud do 1. července 2020 podáte daňové přiznání k dani z příjmů a současně tvrzenou daň zaplatíte, bude Vám, a to i bez žádosti, prominuta pokuta za opožděné podání daňového přiznání i úrok z prodlení. Upozorňujeme, že rozhodnutím MFČR však nedochází k prodloužení lhůt k podání řádného daňového přiznání, ale pouze k prominutí sankcí souvisejících s jejich opožděným podáním. Doporučujeme proto využít jiných zákonných možností pro odklad podání přiznání. V případě DPH Vám pak bude i bez žádosti prominuta pokuta ve výši 1 000 Kč za opožděné podání kontrolního hlášení, pokud bylo podáno ještě před obdržením výzvy.  Po obdržení výzvy Vám pokuta může být prominuta na základě žádosti, jestliže k nepodání kontrolního hlášení prokazatelně došlo v důsledku působení mimořádných opatření souvisejícího s koronavirem. Existují také další možnosti promíjení sankcí na základě žádosti, pokud je prokázána spojitost s koronavirem. Ohledně promíjení je však potřeba naplnit řadu dalších podmínek stanových pokynem.

 

Vztahuje se na mě povinnost zapojit se do 3. nebo 4. vlny elektronické evidence tržeb. Aktuální situace mi ale neumožňuje připravit se tak, abych byl k 1. květnu 2020 schopen plnit všechny povinnosti stanovené zákonem?

 

Zákon o evidenci tržeb odklad dalších fází elektronické evidence tržeb bohužel neumožňuje. Finanční a celní správa ale přislíbila maximálně tolerantní přístup při kontrolní činnosti. Lze proto očekávat, že po dobu 3 měsíců počínaje 1. květnem 2020 nebudou za nedodržení povinností v souvislosti se zavedením 3. a 4. vlny elektronické evidence tržeb ukládány sankce.

 

Z důvodu zavření provozoven došlo ke značnému snížení mých současných příjmů. Je možné, vzhledem k nedostatku peněžních prostředků potřebných pro mé podnikání, nastavit odlišně pravidelné platby periodických záloh daně z příjmů?

 

Daňový řád umožňuje správci daně v odůvodněných případech stanovit daňovým subjektům odlišnou výši záloh nebo zrušení záloh, a to i za celé zdaňovací období. O snížení záloh mohou daňové subjekty požádat zejména v situaci, že v daném období jejich příjmy nedosáhnou takové výše, podle jaké byly nastaveny zálohy z předchozích období.

 

Co dělat pokud nebudu mít dostatek peněžních prostředků k úhradě daňových povinností, aniž bych ohrozil své podnikání. Jaké mám možnosti?

 

Správce daně je možné požádat o tzv. posečkání daně neboli odklad či splátkový kalendář. Například v situaci, kdy by Vám mohla úhrada daně způsobit vážnou újmu, můžete správce požádat o posečkání daně. V takovém případě nemusíte hradit úrok z prodlení ve výši 14 % + repo sazba, ale pouze úrok z posečkané částky ve výši 7 % + repo sazba. I tento úrok lze navíc částečně, a ve výjimečných případech i zcela prominout. Zároveň bude až do 31. července 2020 promíjen správní poplatek v původní výši 400 Kč za podání žádosti o posečkání nebo rozložení daně do splátek. Alternativně lze mít na paměti, že při prokázání souvislosti s koronavirem lze sankce promíjet i na základě individuální žádosti. Případný dluh vůči finančnímu úřadu však doporučujeme aktivně řešit, aby nedošlo k exekuci ze strany správce daně.

 

Jak je možné řešit nedostatek peněžních prostředků k zachování provozní činnosti?

 

Můžete například využít možnosti pro živnostníky a malé a střední podniky, jejichž podnikání bylo zasaženo současnými opatřeními, kteří budou moci od 16. března 2020 nově žádat o bezúročné půjčky až do výše 15 mil. Kč v rámci vládou schváleného programu Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB) – úvěr COVID.

Co dělat, pokud nejsem v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu a krizovými opatřeními schopen plnit své daňové povinnosti?

NÁJEM

Jsem pronajímatelem prostorů sloužících podnikání, jak řešit požadavky na slevu z nájemného?

 

Podle občanského zákoníku je nájemce oprávněn požadovat slevu z nájemného v případech, kdy vady pronajímaného prostoru ztěžují jeho užívání nebo pokud v užívání prostoru nájemci někdo brání. O vadu prostoru se však nejedná v případě, kdy jeho užívání omezí nouzový stav vyhlášený vládou České republiky. Nájemce v takovém případě nárok na slevu z nájemného bez dalšího nemá, její poskytnutí je v takovém případě pouze obchodním rozhodnutím pronajímatele, které může napomoci zachování dobrých vztahů mezi stranami. V každém případě, pro posouzení práv a povinností stran jsou rozhodující podmínky konkrétní nájemní smlouvy.

 

Jsem pronajímatelem prostor sloužících podnikání, jak se vypořádat s výpadkem dodávaných služeb?

 

Výskyt pandemie a související nouzový stav je z pohledu práva tzv. vyšší mocí představující překážku v plnění smluvní povinnosti. Vyšší moc nezbavuje strany povinnosti plnit své závazky (dodat služby či zboží), za určitých podmínek však může stranu zbavit odpovědnosti za škodu způsobenou jejich neplněním ve stanovené lhůtě. Vyšší moc ovšem nelze uplatnit v případě, kdy bylo nedodání služeb či zboží pouze obchodním rozhodnutím dodavatele nebo pokud prodlení existovalo již v době vzniku vyšší moci.

 

Ovlivní výskyt pandemie platnost uzavřených nájemních smluv? Mohou se nájemci domáhat jejich změny, popř. i ukončení?

 

V důsledku pandemie by mohlo dojít k podstatné změně okolností, která způsobila zvlášť hrubý nepoměr práv a povinností stran (např. povinnosti nájemce uzavřeného obchodu či prázdného hotelu vůči pronajímateli). V takovém případě by se nájemce jako znevýhodněná strana mohl domáhat jednání o nových podmínkách smlouvy. Na návrh může o podmínkách nebo o zrušení dané smlouvy rozhodnout soud, v případě, že nedojde ke shodě stran smlouvy. Uvedené však neplatí za předpokladu, že na sebe nájemce převzal nebezpečí změny okolností, tedy u většiny standardních nájemních smluv mezi podnikateli. Závazek stran by mohl zaniknout v případě, kdy se po uzavření smlouvy stane objektivně a trvale nesplnitelným (nikoli splnitelným s obtížemi či s většími náklady). Následnou nemožnost plnění musí prokázat dlužník (v našem případě tedy nájemce neschopný platit nájemné). V případě pandemie je však nemožnost plnění obvykle dočasná, proto by následná nemožnost plnění šla úspěšně namítat pouze v případě nájemního vztahu, který měl dle nájemní smlouvy skončit před skončením pandemie. Podmínky změn či ukončení nájemní smlouvy jsou vždy závislé na textu konkrétních nájemních smluv, které mohou některé popsané postupy vyloučit nebo naopak rozšířit ve prospěch znevýhodněné strany, jelikož v případě nájemních vztahů jde o dispozitivní ustanovení občanského zákoníku, tedy strany si mohou vztahy mezi s sebou upravit odlišně od litery zákona.

 

Dokončujeme výstavbu obchodního centra nebo kancelářské budovy – jaké následky lze očekávat v souvislosti s pandemií a zahájením provozu?

 

Z pohledu vlastníka resp. budoucího pronajímatele obchodního centra nebo kancelářské budovy lze očekávat možné posunutí termínu dokončení stavby z důvodu pozastavení stavebních prací a v návaznosti na to i případné nedodržení termínů pro předání prostor nájemci k zahájení provozu nebo k zahájení zařizovacích prací nájemce (fit-out). Toto riziko, resp. nedodržení lhůty pro zahájení provozu reálně hrozí i tam, kdy dokončovací zařizovací práce provádí sám nájemce. V případě nesplnění povinnosti dokončit prostory či zařizovací práce v dohodnutém termínu z důvodů současné krizové situace se pravděpodobně uplatní důvod zproštění odpovědnosti za škodu způsobenou takovým nesplněním povinnosti z důvodu události vyšší moci. Pakliže má být nájemní smlouva na nově budované prostory uzavřena na základě dříve uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí, je na místě uvažovat o tom, že v mezidobí od uzavření smlouvy o smlouvě budoucí do termínu, ve kterém má být uzavřena samotná nájemní smlouva došlo k tak podstatné změně okolností, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby nájemní smlouvu uzavřel. Jak uvádí odborná literatura, výše zmíněné pravidlo lze uplatnit i při změně všeobecně známých okolností jako je např. ekonomická situace v určitém státu. Lze si proto představit, že právě s odkazem na celkový stav ekonomiky ovlivněný pandemií může dojít k oprávněnému odmítnutí uzavření nájemní smlouvy.

Jaké budou dopady nouzového stavu na vztahy pronajímatelů a nájemců? Lze výskytem pandemie odůvodnit požadavky na ukončení nebo změnu sjednaných smluv? Jak přistoupit k požadavkům nájemců a zmírnit dopady vládních opatření?

ODPOVĚDNOST STÁTU

Existuje v českém právním řádu úprava, která se problematikou náhrady škody vzniklé v souvislosti se zavedenými opatřeními státu zabývá?

 

Situace je bezpochyby i z pohledu českého práva unikátní a vyvolává mnoho dosud neřešených otázek. Nicméně pozornost je v této souvislosti upřena zejména k zákonu č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (krizový zákon). Ten v § 36 a násl. upravuje povinnost k náhradě škody vzniklé v příčinné souvislosti s provedeným krizovým opatřením, které bylo přijato k odvrácení či eliminaci krizové situace. Přičemž sám zákon za krizovou situaci považuje mimo jiné i nebezpečí, při němž je vyhlášen nouzový stav. Krizové opatření je poté definováno jako  organizační či technické nařízení, jehož cílem je řešení krizové situace anebo odstranění jejích následků. Krizový zákon tak dává bezpochyby možnost, jak se vzniklé škody domáhat. Jak jsem řekl v úvodu, situace je nová a co do právní interpretace odpovědnostních vztahů unikátní. Bude tedy otázkou dalšího formování právního názoru, v jakém rozsahu krizový zákon na danou situaci dopadne.

 

Jaké jsou tedy podmínky pro uplatnění takto vzniklých nároků?

 

Podle krizového zákona se nahrazuje škoda způsobená v příčinné souvislosti s přijatými či realizovanými krizovými opatřeními. Platí tedy podmínky obdobné i pro jiné škodní nároky, a to (i) existence škody na straně podnikatelského subjektu anebo fyzické osoby a (ii) tato škoda vznikla v souvislosti s provedeným krizovým opatřením. Krizový zákon koncipuje škodu jako objektivní, tj. bez zřetele na zavinění a podle dostupné rozhodovací praxe není vyžadováno porušení zákona (tedy prokázání protiprávního jednání státu). Stát se odpovědnosti může zprostit jen tehdy, pokud prokáže, že poškozený si škodu způsobil sám či vznikla jinak.

 

Vůči komu tedy nárok směřuje a jako formou jej lze uplatnit?

 

Za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s krizovým opatřením odpovídá stát. Nárok na náhradu škody uplatňuje poškozený u příslušného orgánu krizového řízení. Ten je určen na ad hoc bázi podle krizového zákona. V případě epidemie koronaviru vystupuje řada subjektů, které mají povahu orgánu krizového řízení a vydávají v rámci své pravomoci příslušná opatření. Určení orgánu odpovědného za vzniklou škodu tak bude záviset zejména na její povaze, resp. v důsledku jaké skutečnosti či jakého přijatého krizového opatření vznikla.   

 

Co je vhodné k žádosti přiložit, aby byla dostatečně průkazná?

Podání musí být písemné a odůvodněné. Bližší informace k tomu krizový zákon nepodává. Ale uplatní se obecné principy platné pro jiné škodní nároky; tedy je nutné zejména skutkově vymezit vznik škody (také její výši) a prokázat příčinnou souvislost mezi škodou a nařízeným krizovým opatřením. Jinými slovy popsat a prokázat obecné i zvláštní předpoklady odpovědnosti za škodu podle krizového zákona. Řízení o tomto nároku je dále koncipováno jako dvoustupňové. Tedy žalobu na náhradu škodu lze podat pouze za předpokladu, že nárok na náhradu škody byl dříve neúspěšně uplatněn u orgánu krizového řízení, a to v prekluzivní lhůtě. Podnikatelům lze tedy nyní doporučit pečlivou evidenci vznikajících škod a jejich důsledné dokladování s tím, že před uplatněním nároku bude vhodná konzultace těchto podkladů s právníkem.

 

Jaká je tedy lhůta pro uplatnění takto vzniklých škod?

 

Lhůta stále běží. Nárok je nutné uplatnit písemně, odůvodnit a doložit příslušnými podklady ve lhůtě 6 měsíců od doby, kdy se poškozený o druhu a rozsahu škody dozvěděl. Nejdéle do 5 let od vzniku škody. Lhůta je prekluzivní; její nedodržení má za následek ztrátu nároku.

 

Jsou s uplatněním tohoto typu nároků spojeny nějaké poplatky?

Řízení u příslušného orgánu krizového řízení není zpoplatněno. Nebude-li ovšem žádosti vyhověno, poté se musí žadatel s nárokem obrátit na soud. Za zahájení soudního řízení o náhradu škody vybere soud poplatek dle sazebníku (dnes 5 % z žalované částky), pokud žadatel nedosáhne na osvobození.

 

Jedná se dnes bezpochyby o unikátní situaci. Jsou již známy limity, které mohou uplatnění těchto nároků omezit či vyloučit?

 

Jistě. Situace je unikátní a proto je více otázek, než odpovědí. Jsem přesvědčen, že klíčová při řízení o náhradě škody podle krizového zákona bude otázka prokázání příčinné souvislosti mezi vzniklou škodou a provedeným krizovým opatřením. Bylo by chybou se domnívat, že všechny škody dnes vznikají či vzniklé jsou bez výjimky přičitatelné krizovým opatřením státu. Tak tomu není. Škody vznikají i bez ohledu na přijatá opatření státu, kdy jejich příčinou je samotná pandemická situace. Ta primárně ovlivňuje chování lidí i obchodní vztahy. Krizová opatření státu jsou v mnoha případech sekundární příčinou vznikajících škod, případně na vznik škody nemají vliv. Rozlišení toho, co je příčinou vzniku škody – zda krizové opatření státu či sama pandemická situace a reakce podnikatelské veřejnosti na ní - bude tedy pro vznik odpovědnosti klíčová. Dále se jedná o ušlý zisk, jehož náhrada není krizovým zákonem explicitně řešena. Zda se i na ušlý zisk bude krizový zákon vztahovat ve stejném rozsahu, bude jistě otázkou další interpretace a formování právního názoru. Nakonec klíčovou roli může při náhradě škody sehrát i proporcionalita přijatých krizových opatření. Ani tento faktor nelze pominout a bude jistě interpretován ve vztahu vyvinění se z odpovědnosti k náhradě škody či limitaci její náhrady. Každý případ tedy bude nutné posuzovat velmi individuálně s ohledem na specifika daného oboru a nelze tak nyní stanovit jakoukoliv „kalkulačku škod“, která by platila pro všechny podnikatele.

 

Jak škodám předcházet, aby později nebyl nárok podnikatele pro porušení této povinnosti krácen?

 

To souvisí s důsledným plněním prevenční povinnosti. Tedy povinnosti předcházet škodám či jejich dopad eliminovat. Ta bude u každého podnikatelského segmentu či podnikatele individuální. Nicméně platí, že každý podnikatelský krok, který je dnes spojen se vznikem škody, by měl být pečlivě zvažován i s ohledem na plnění této zákonné povinnosti. Podnikatelé by tedy už nyní měli přijímat přiměřená opatření, která výši škody budou eliminovat a tato opatření si řádně dokumentovat, případně si zajistit podklady, proč nemohou přijmout opatření další.

 

Jsou i jiné možnosti, jak se domáhat kompenzace škod či získat jinou podporu mimo režim popsaný výše?

 

Řízení podle krizového zákona není jediný způsob, jak škodu či nároky uplatnit. Podnikatelé by měli zejména posoudit, zda vzniklé škody nejsou kryty již pojištěním (např. z důvodu přerušení provozu či pro jiný pojistný důvod). Dále budou následovat podpory pro jednotlivé sektory průmyslu, a to jak ze strany státu, tak i EU. Na tomto místě doporučujeme být aktivní a o své nároky se přihlásit. Bezpochyby i soukromé právo nabízí řadu možností, jak se v dané situaci vyvázat či bez sankcí neplnit sjednané závazky, kdy aktivní přístup podnikatelské veřejnosti k těmto opatřením a jejich využití bude bezpochyby znakem plnění prevenční povinnosti, o níž je pojednáno výše.

 

Hovoří se o tom, že vzhledem k aktuálním opatřením, které vydalo ministerstvo zdravotnictví, může být problém s náhradami škody. Jak tuto situaci vidíte?

 

Celou debatu ohledně nároků na náhradu škody v souvislosti s vydanými krizovými opatřeními státu vnímáme jako logickou součást formování právního názoru na tuto unikátní, právem neřešenou situaci. Nelze jednoznačně odpovědět ani na tuto otázku, a to i s ohledem na bezpochyby účelové jednání státu.

Pokud se podíváme na předpoklady vzniku nároku na náhradu škody podle krizového zákona, poté je to (i) vydání krizového opatření a (ii) vznik škody v souvislosti s vydaným krizovým opatřením. Protiprávnost či nezákonnost takového opatření se nevyžaduje. Krizové opatření podle téhož zákona je organizační nebo technické opatření určené k řešení krizové situace a odstranění jejích následků, včetně opatření, jimiž se zasahuje do práv a povinností osob.

Krizový zákon nestanoví, že jej musí vydat pouze vláda. Naopak, za orgán krizového řízení zákon ministerstva dokonce označuje. Pravomoc vydat krizové opatření podle krizového zákona má i ministerstvo zdravotnictví.

V dotazované věci jde ovšem podle našeho názoru o jinou věc. Stát tímto krokem připouští a snaží se relativizovat dopad krizového zákona, který je pro něho z hlediska odpovědnosti velmi striktní a nevýhodný. Pokud tedy bylo poslední opatření vydané ministerstvem zdravotnictví v režimu jiného než krizového zákona, snaží se tím stát pouze vyvázat ze striktně upravené odpovědnosti podle krizového zákona, k níž není vyžadována nezákonnost či protiprávnost jednání státu. Do jaké míry je tento postup přípustný i z hlediska ústavně konformního výkladu, je podle mého názoru značně diskutabilní. Ale jak jsem řekl, právní názor se na tuto problematiku každým dnem vyvíjí.

 

Co tedy bude pro posouzení dané situace ještě nutné vědět?

 

Bude rozhodující, zda ministerstvo zdravotnictví i v tomto případě vystupovalo jako orgán krizového řízení podle krizového zákona. Krizový zákon to ve vztahu k definici krizového opatření nevyžaduje. Jak jsem uvedl, zákon neuvádí, který konkrétní subjekt musí krizové opatření vydat. Pouze stanoví, že se musí jednat o opatření organizačního či technického charakteru určené k řešení krizové situace a odstranění jejích následků.

Poslední rozhodnutí bylo vydáno mimo režim krizového zákona, tedy snahou státu je se dopadům tohoto zákona vyhnout a docílit posuzování jeho činnosti mimo režim tohoto zákona. Nově tak bude nutné posuzovat při uplatnění nároků na náhradu škody i otázky, které v režimu krizového zákona nebylo nutné řešit. Jedná se např. o zákonnost přijatých opatření či jejich přiměřenost.

 

Co by měli podle vás v tuto chvíli podnikatelé, kteří plánují žádat náhradu škody dělat, a jaký by k tomu měli zvolit mechanismus? 

 

V tuto chvíli určitě dvě věci. Předně monitorovat a dokumentovat vznikající škody. Klíčové pro uplatnění nároku bude prokázání příčinné souvislosti mezi krizovým opatřením a vzniklou škodou. Důkazní břemeno nese poškozený. Prokázání škody bude tedy jeho hlavním úkolem. Doplňuji, že z procesního hlediska je toto jedním z nejtěžších právních i faktických úkolů, při kterém je nutné často spolupracovat se znalci, analytiky a podobně. Dále pak důsledné plnění takzvané prevenční povinnosti. Tedy snažit se předcházet vznikajícím škodám a být schopen toto prokázat.

Krizový zákon cituje jediný důvod pro vyloučení odpovědnosti státu. Tím je, že si poškozený škodu způsobil sám. Nakonec pak musí poškozený nároky uplatnit v prekluzivní lhůtě šesti měsíců. Nicméně doplňuji, že pro každý případ či skupinu podnikatelů mohou být podmínky věcného přezkumu nároku a jeho uplatnění odlišné.

 

V případě restaurace či jiných provozů, které mají otevřené "výdejní okénko", se pak mluví o tom, že by na náhradu škody vůbec nemusely mít nárok, protože neměly, či nemají zcela zavřeno. Jak tomu podle vás je? 

 

Bude určitě záviset na typu provozu a posouzení, jak v konkrétním případě podnikatel vystupoval a co činil k odvrácení škody. Na tuto otázku nelze odpovědět bez dalších detailů a znalosti dané situace. Nicméně jak bylo uvedeno, liberačním důvodem státu pro zbavení se odpovědnosti je právě skutečnost, že si poškozený škodu způsobil sám. Přičemž se tak může stát nejen konáním, nýbrž i opomenutím. Proto je nutné vynaložit veškeré úsilí na straně každého podnikatele, aby škoda v jeho konkrétním případě nevznikala, a jejímu vzniku aktivně bránit všemi dostupnými prostředky, právními i věcnými.

 

 

Odpovídá stát za škodu, která vznikne podnikatelské veřejnosti v souvislosti s opatřeními proti šíření pandemie?

CASH FLOW

Pokud se ekonomické prognózy potvrdí, lze v následujících týdnech očekávat výpadek likvidity na českém trhu a tím i zhoršenou platební morálku odběratelů Taková situace může vyústit do platební neschopnosti.

 

Doporučujeme proto zejména posílit komunikaci s Vašimi odběrateli a intenzivně sledovat jejich aktuální finanční zdraví. Pokud by se u odběratele projevila platební neschopnost a soudem deklarovaný úpadek, je třeba na tuto situaci pružně reagovat a svou případnou pohledávku si za tímto odběratelem v zákonem stanovené lhůtě přihlásit do insolvenčního řízení. Jedině tak lze uchránit zákonné možnosti dalšího vymáhání Vaší pohledávky a zachovat možnost vlivu na způsob řešení úpadku Vašeho odběratele.

 

Pokud nebude situace u odběratele tak závažná, jako jedno z možných řešení se nabízí dočasné prodloužení splatnosti pohledávek, aby se odběratel nevystavoval riziku splnění podmínek insolvenčního testu (mnohost pohledávek po splatnosti).

 

V této situaci je pochopitelné, že dodavatel bude za toto prodloužení požadovat určitou formu ujištění, ze strany odběratele. Zde může vzniknout problém. Pokud by např. odběratel poskytl jako protihodnotu za prodloužení splatnosti dodavateli zajištění svým majetkem a následně by se u něj projevila úpadková situace, mohl by být tento úkon v insolvenčním řízení odporovatelný a dodavatel by mohl toto zajištění ztratit. Je proto vhodnější, pokud je to možné, požadovat zajištění od třetích osob a nikoli přímo od odběratele (např. mateřská společnost, bankovní záruka, atd.).

 

Aktuální situace může vést k vyostření konkurenčního prostředí a někteří podnikatelé se budou snažit eliminovat svou konkurenci prostřednictvím neodůvodněných či šikanozních insolvenčních návrhů.

 

Pokud takovémuto návrhu budete čelit, doporučujeme na něj proaktivně a co nejrychleji reagovat. Insolvenční zákon dnes nabízí již poměrně širokou paletu nástrojů, jak se tomuto postupu bránit a jak případně vyvrátit formalisticky konstruovanou domněnku platební neschopnosti. Schopnost plnit závazky je tak např. třeba posuzovat i s přihlédnutím k budoucím ziskům společnosti. Lze také využít instrumentu mezery krytí, který cílí právě na situace krátkodobého výpadku likvidity. V určitých situacích může také soud rozhodnout, že insolvenční návrh nebude po určitou dobu v insolvenčním rejstříku zveřejněn, aby nedošlo k negativnímu dopadu na důvěryhodnost podniku a nekontrolovanému odlivu zákazníků.

 

Rozhodování v době krize klade na management společností daleko větší nároky a ti jsou tak pod tlakem nuceni přijímat řadu rozhodnutí. Je jasné, že nyní se tlak na správná rozhodnutí ještě výrazně zvyšuje.

 

U společností zasažených současnou krizí je nezbytné, aby management situaci důsledně monitoroval. Je důležité pamatovat na to, že pokud se společnost nachází na hranici úpadku, není možné preferovat při úhradách pohledávek jen některé věřitele (standardně ty nejagresivnější nebo klíčové). Toto jednání může mít charakter zvýhodňování věřitele a může mít i trestněprávní dopady. Pokud již dojde k naplnění insolvenčního testu, vzniká managementu povinnost podat insolvenční návrh, jinak se vystavuje riziku odpovědnosti za škodu. Pokud management společnosti insolvenční návrh podá, je vhodné zvážit také žádost o nařízení moratoria. To může oddálit prohlášení úpadku a získat potřebný čas na vyjednávání s věřiteli o sanačním způsobu řešení úpadku, které zachová provoz podniku, stejně jako pracovní místa.

Obecně lze managementu doporučit, pokud má pochyby o finančním zdraví podniku, začít situaci řešit okamžitě a vyhledat odbornou pomoc. Téměř každá krize má řešení, pokud se k preventivním opatřením přistoupí včasně a odborně. Náš tým je připraven Vám v tomto ohledu pomoci.

Na co (právně) myslet při problémech s likviditou?

VEŘEJNÁ PODPORA

Jak spolu souvisí veřejná podpora a propuknutí pandemie způsobené nemocí COVID-19?

 

Pandemie způsobená koronavirem COVID-19 má široký dopad na podniky i jednotlivce. Evropská Unie i členské státy se snaží účinnými opatřeními dopady této bezprecedentní situace zmírnit, přitom členské státy zavádějí řadu opatření k omezení šíření COVID-19, jako např. uzavírání restaurací, omezování cestování a rušení významných kulturních a sportovních akcí. Sekundárně tato opatření ovlivňují podniky a celou ekonomiku. Vlády jednotlivých zemí proto oznámily, že poskytnou řadu kompenzačních opatření, která mají tyto dopady zmírnit. Taková opatření mohou představovat veřejnou podporu.

 

Mění se pravidla pro poskytování veřejné podpory v důsledku COVID-19?

 

Je však nutno zdůraznit, že i v této obtížné situaci soutěžní právo stále platí. Veřejné prostředky pro zmírnění dopadů krize způsobené COVID-1 by v zásadě neměly narušit hospodářskou soutěž a rovné příležitosti pro podniky a zamezit protekcionismu. Je nutné dodržovat platná pravidla pro udělování veřejné podpory a podporu notifikovat k Evropské komisi, která je oprávněna vyslovit se ke slučitelnosti veřejné podpory s vnitřním trhem. V opačném případě hrozí, že s odstupem času budou muset příjemci zakázané veřejné podpory tyto prostředky vrátit a to včetně naběhlých úroků.

Evropská komise se však za stávající situace snaží co nejvíce zrychlit a usnadnit schvalování různých podpůrných schémat v souvislosti s COVID-19. Cílem je zajistit potřebnou likviditu pro podniky, aby mohly nadále fungovat a zajistit, aby se podpora dostala ke společnostem, které ji potřebují. Stávající pravidla veřejné podpory definovaná Smlouvou o fungování Evropské Unie (dále jen „SFEU“) to umožňují.

 

Podle jakých pravidel bude Komise schvalovat jednotlivá kompenzační opatření?

 

Dne 12. března 2020 Komise schválila první schéma podpory týkající se COVID-19. Rozhodnutí se týkalo schválení dánského podpůrného schématu pro kompenzaci škod organizátorům velkých akcí, kterým bylo doporučeno zrušit akce nad 1000 účastníků s ohledem na riziko šíření COVID-19. Toto rozhodnutí se stalo modelovým případem pro udělování podpory v souvislosti se současnou krizí. Notifikační řízení, které běžně trvá i několik měsíců či let, bylo skončeno v rekordním čase během 24 hodin od oznámení. Bylo rozhodnuto o tom, že COVID-19 představuje tzv. mimořádnou událost ve smyslu článku 107 odst. 3 (b) SFEU. Uvedený článek umožňuje schválit opatření, která kompenzují určitým podnikům nebo určitým sektorům (ve formě programu podpory) škody, které vznikly v přímé souvislosti s mimořádnými událostmi. Současná situace COVID-19 umožňuje prohlásit  taková opatření za slučitelná z důvodu vážného narušení hospodářství členského státu.

Rozhodnutí Evropské komise SA.56685 je dostupné zde: 

https://ec.europa.eu/competition/state_aid/cases1/202011/285054_2139535_70_2.pdf.

 

Jaké možnosti mají členské státy při navrhování podpůrných schémat?

 

Konkrétní řešení hospodářských problémů způsobených COVID-19 spočívají na jednotlivých členských státech. Komise avizovala při schvalování podpory využití maximální flexibility pravidel a zveřejnila koordinovanou reakci. Dne 19. března 2020 schválila speciální Dočasný rámec pro udělování veřejné podpory podle článku 107 odst. 3 písm. b) SFEU. Jedná se o řešení obdobné přijatému rámci během finanční krize v roce 2008. Předpokládá se, že tato pravidla budou platit pro veřejné podpory notifikované do konce roku 2020.

Členské státy se mohou dále využít článek 107 odst. 3 písm. c) SFEU a Pokyny Komise pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci nefinančních podniků v obtížích. Při splnění stanovených podmínek lze veřejnou podporu považovat za slučitelnou s vnitřním trhem.

Navíc řada dalších opatření může být uskutečněna na základě nařízení de minimis, pokud nepřesahují 200.000 EUR nebo Obecného nařízení o blokových výjimkách GBER, přičemž členský stát taková opatření může realizovat okamžitě, aniž by byla zapojena Evropská komise.

 

Jakou podobu může mít pomoc?

 

Členské státy mohou financovat podniky, které čelí ekonomickým potížím v důsledku propuknutí COVID-19, na základě článku 107 odst. 2 písm. b) SFEU. Zejména mohou:

i) zřizovat systém přímých grantů (nebo záloh nebo daňových výhod) do výše 800 000 EUR pro jednotlivé podniky,

ii) poskytovat dotované státní záruky pro bankovní úvěry,

iii) umožnit veřejné a soukromé půjčky s dotovanými úrokovými sazbami,

iv) poskytnout podporu ve formě záruk a půjček poskytnutých prostřednictvím bank nebo jiných finančních institucí koncovým zákazníkům, zejména malým a středním podnikům.

v) poskytovat krátkodobé pojištění vývozních úvěrů.

Konkrétní opatření budou záležet na rozhodnutí členských států, mohou mít formu např. dotace na mzdy, pozastavení plateb daní z příjmu právnických osob a daně z přidané hodnoty nebo sociální příspěvky. Státy mohou poskytnout finanční podporu i přímo spotřebitelům, např. za zrušené služby nebo lístky, které nebyly proplaceny ze strany poskytovatelů předmětných služeb.

 

 

Které podniky mohou podporu získat?

 

Podporu mohou získat pouze podniky, které se musí vyrovnat s dopady propuknutí COVID-19 a přitom prokáží, že k termínu 31. prosinci 2019 nebyly v obtížích. Přitom platí zvláštní pravidla kumulace s jinými podporami.

 

Platí pořád zákaz kartelových dohod?

 

Ostatní pravidla hospodářské soutěži platí i po dobu pandemie COVID-19. Společnosti budou muset vyhovět těmto pravidlům při diskusi o souvisejících obchodních opatřeních. Obzvláště v případě, když tyto diskuse probíhají mezi konkurenty, musí být zajištěno, aby nepřekračovaly mantinely soutěžní regulace a nedošlo k uzavření protisoutěžní dohody nebo neproběhla nezákonná výměna informací, která bude vyhodnocena jako kartelové jednání, sankcionované vysokými pokutami.

Veřejná podpora a COVID-19

VEŘEJNÉ ZAKÁZKY

Jak postupovat v případě neukončeného zadávacího řízení?

Důsledkem epidemie a vládních opatření může být nezájem či nemožnost zadavatele dokončit zahájené zadávací řízení. Tento případ má dle našeho názoru relativně právně jednoduché řešení když ZZVZ nabízí v ustanovení § 127 odst. 2 písm. d) zadavatelům možnost zrušit veřejnou zakázku s odkazem na důvody hodné zvláštního zřetele. Nezájem nebo nemožnost plnění však může nastat i na druhé straně, tedy na straně dodavatele. Do okamžiku započetí běhu zadávací lhůty, která počíná běžet s koncem lhůty pro podání nabídek, případně po skončení zadávací lhůty, není dodavatel svojí nabídkou vázán, a tedy není povinen uzavřít se zadavatelem smlouvu dle podané nabídky. Po dobu běhu zadávací lhůty je však dodavatel z hlediska možnosti změny podané nabídky, případně jejího zpětvzetí, ve složité pozici, zejména pokud je vázanost jeho nabídky zaručena složenou jistotou. V těchto případech nelze ani vyloučit možný nárok na náhradu škody ze strany zadavatele vůči dodavateli, který neposkytl zadavateli součinnost k uzavření smlouvy. Zadavatel v situaci neposkytnutí součinnosti může vybraného dodavatele vyloučit a vyzvat k uzavření smlouvy dodavatele, který se v rámci hodnocení umístil na dalším místě v pořadí.

 

Je nutné prodloužit lhůtu pro podání nabídky?

 

Zadavatel je oprávněn dle své úvahy prodloužit lhůtu pro podání nabídky vždy, ale bez dalšího není povinen tak učinit. Dodavatelům lze doporučit, aby v případě, kdy chtějí posunout lhůtu pro podání nabídek, svou žádost adresovanou zadavateli pečlivě odůvodnili. Zadavatel se bude muset v takovém případě s těmito důvody vypořádat a odůvodnit své případné rozhodnutí o odmítnutí požadavku. Zároveň lze zadavatelům doporučit, aby důkladně zvážili, zda skutečně v konkrétním případě může aktuální situace vyvolat objektivní potřebu prodloužit lhůtu pro podání nabídek a posoudit ji ve vztahu ke svým potřebám.

 

Co dělat ve stádiu po výběru dodavatele před uzavřením smlouvy?

 

Ve stádiu dosud neukončeného zadávacího řízení po dobu běhu zadávací lhůty v situaci, kdy již bylo rozhodnuto o vybraném dodavateli, zůstává stále zachována možnost zadavatele zrušit zadávací řízení, popsaná výše. Zadavatel je tedy v lepší pozici než dodavatel, neboť je oprávněn řízení až do uzavření smlouvy zrušit. Dodavatel je vázán svou nabídkou po dobu běhu zadávací lhůty a je povinen poskytnout součinnost k uzavření smlouvy, v opačném případě riskuje porušení zákona a případně poskytnutou jistotu. V případě, že je oběma stranám zřejmé, že není možné smlouvu plnit, nebo z provozních důvodů dokonce ani uzavřít, je možné uvažovat o odkladu uzavření smlouvy po nezbytně nutnou dobu. Ačkoliv jsou zadavatel a dodavatel dle ustanovení § 124 odst. 1 ZZVZ povinni uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu, nelze případné odložení uzavření smlouvy s ohledem na současnou situaci považovat za odklad zbytečný.

 

Jaký je dopad na závazky z již uzavřených smluv?

 

Po uzavření smlouvy jsou již strany vázány především touto smlouvou a případně obecně rovněž podpůrnou soukromoprávní úpravou. Jak známo, smlouvy na veřejné zakázky však není možné měnit pouze na základě dohody stran, ale je nutné zohlednit specifická pravidla pro veřejné zakázky definovaná zejména v ustanovení § 222 ZZVZ, případně v ustanovení § 100 ZZVZ, kde jsou upraveny předem vyhrazené změny závazků ze smluv. Obecně jsou vyloučeny podstatné změny závazků ze smluv na veřejné zakázky výslovně definované v ustanovení § 222 odst. 3 ZZVZ, pokud by změna naplnila některou z následujících podmínek, cit.:

a) umožnila účast jiných dodavatelů nebo by mohla ovlivnit výběr dodavatele v původním zadávacím řízení, pokud by zadávací podmínky původního zadávacího řízení odpovídaly této změně,

b) měnila ekonomickou rovnováhu závazku ze smlouvy ve prospěch vybraného dodavatele, nebo

c) vedla k významnému rozšíření rozsahu plnění veřejné zakázky.

Ačkoliv zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,(„Občanský zákoník“) podává určité nástroje, jak zohlednit objektivně změněné podmínky (viz náš materiál zde), ne vždy bude možné tyto nástroje použít u smluv uzavřených na základě veřejné zakázky a bude nutné na tyto změny nahlížet výše uvedenou optikou ustanovení § 222 odst. 3 ZZVZ. Zejména možnost aplikace ustanovení § 1765 Občanského zákoníku o možnosti obnovy jednání při podstatné změně okolností vedoucí k hrubému nepoměru znevýhodněním jedné strany v případě smlouvy uzavřené na základě veřejné zakázky bude velmi omezena i s ohledem na to, že zadavatelé často explicitně vylučují aplikaci tohoto zákonného ustanovení. Nakonec toto omezení plyne i z podstaty soutěžení o nejvýhodnější nabídku, která má svůj odraz právě v uzavřené smlouvě. Pokud by zadavatelé připouštěli obnovu jednání o podstatných částech smluv, znehodnotilo by to zpětně již proběhlá zadávací řízení. V řadě případů bude možné a nutné aplikovat ustanovení § 223 odst. 1 ZZVZ, které dává zadavateli právo smlouvu na veřejnou zakázku vypovědět nebo od ní odstoupit v případě, že v jejím plnění nelze pokračovat, aniž by byla porušena pravidla uvedená v ustanovení § 222 ZZVZ, tedy například že jakákoliv změna řešící vzniklou situaci by naplnila definici zakázané podstatné změny smlouvy. To bude platit zejména v případech změn termínů plnění smluv, kdy jedním z kritérií hodnocení ve veřejné zakázce byly právě termíny plnění. Pokud se nebude jednat o podstatné změny smluv, lze uvažovat obecně o aplikaci ustanovení § 222 a jeho odstavců 4,5 a 6. Jak bylo uvedeno výše, samotné smlouvy mohou obsahovat určité mechanismy, které umožní flexibilní změny závazků ze smlouvy ve smyslu ustanovení § 100 ZZVZ, tedy situace, na které zadavatel pamatoval předem a vyhradil si je ve smlouvě.

 

Co v případě termínů u veřejných zakázek hrazených z dotací?

 

V případech veřejných zakázek hrazených z nejrůznějších dotačních projektů, jejichž pravidelnou součástí bývá závazek příjemce dotace dokončit plnění, na nějž se dotace vztahuje, do určitého pevně stanoveného termínu, může nastat velmi složitá situace zejména pro zadavatele v pozici příjemce dotace. V situaci, kdy je zřejmé, že se v uvedeném termínu v důsledku epidemie či vládních opatření nepodaří sjednané závazky podpořené z dotačních projektů dokončit (případně se nepodaří dokončit zadávací řízení s ohledem na odmítnutí dodavatelů podat nabídky za stanovených a již nereálných podmínek), nezbývá, než se dohodnout na vhodném řešení s poskytovatelem dotace. Vždy bude záležet na konkrétních dotačních podmínkách a na tom, zda sám poskytovatel dotace bude oprávněn termíny prodloužit, ale jsme toho názoru, že poskytovatelé dotací budou nuceni reflektovat existující objektivní obtíže při plnění smluv. Doporučujeme však pro tyto případy řádně zdokumentovat, které objektivní příčiny bránily dokončení dotovaného projektu pro další jednání s poskytovatelem dotace.

 

Další aspekty současné situace s dopadem na veřejné zakázky?

 

Stranou výše uvedeného jsme záměrně ponechali speciální situace, které souvisejí spíše s možnostmi, které ZZVZ nabízí pro veřejné zakázky zadávané, resp. vyvolané v souvislosti s nouzovým stavem, tedy postupy ve smyslu ustanovení § 29 písm. c) umožňující zadávání nebo plnění veřejné zakázky v rámci zvláštních bezpečnostních opatření mimo zadávací řízení a možnost využití jednacího řízení bez uveřejnění v případech, pokud je to nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil, a nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním.

 

 

 

Koronavirus: veřejné zakázky

ELEKTRONICKÁ KONTRAKTACE A KOMUNIKACE S VEŘEJNÝMI ORGÁNY

Jakými způsoby je možné uzavírat smlouvy na dálku?

 

V českém právu platí zásada bezformálnosti právního jednání, podle které si každý může pro právní jednání zvolit libovolnou formu, pokud není předepsána zákonem (například u převodů nemovitostí nebo nájmu bytu) nebo předchozím ujednáním stran. Většinu smluv je tak možné platně uzavřít i ústně (telefonicky). Z důvodu lepší průkaznosti ale strany často preferují písemnou formu. Písemné jednání může být platně učiněno i elektronickými prostředky a za podpis mohou sloužit jakákoliv data, která jsou s obsahem spojena a která jednající používá k podepisování. Může se jednat například o prosté napsání příjmení na konci emailu, zaškrtnutí políčka v online prostředí nebo zaslání skenu vlastnoručního podpisu. Žádný z těchto způsobů však nelze obecně doporučit pro významnější smlouvy, jelikož v praxi je téměř nemožné prokázat, kdo takový úkon skutečně učinil a zda byla zachována integrita dokumentu, tj. že do dokumentu nebylo následně zasahováno. U méně významnějších smluv lze toto právní riziko snížit vhodným obchodním nastavením transakce (např. platby předem nebo průběžné placení za služby). Důkazně spolehlivější formu elektronického uzavírání smluv poskytují zaručené, uznávané a kvalifikované podpisy, případně uzavření smlouvy prostřednictvím datových schránek. Služby splňující alespoň úroveň zaručených podpisů jsou komerčně dostupné. Pro získání uznávaného nebo kvalifikovaného podpisu je potřeba si obstarat podpisové certifikáty s omezenou časovou platností u některé z certifikačních autorit. Součástí procesu je (zpravidla fyzické) ověření identity žadatele. Kvalifikovaný podpis je pak podle předpisů právně rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

 

Jak elektronicky komunikovat s úřady nebo soudy?

 

V případě, že potřebujete elektronicky komunikovat se státní správou, samosprávou či soudy, využijte primárně kombinaci emailu a alespoň uznávaného elektronického podpisu nebo podání odešlete prostřednictvím datové schránky. Soudům lze podání doručit rovněž přes webovou aplikaci ministerstva spravedlnosti ePodatelna nebo přímým vyplněním příslušného elektronického formuláře (např. návrhy do veřejných rejstříků, návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu, vybraná podání pro insolvenční řízení).

 

Jak užívat datovou schránku pro komunikaci mezi soukromými subjekty?

 

Prostřednictvím datové schránky je možné mezi soukromými subjekty komunikovat prostřednictvím tzv. Poštovních Datových Zpráv („PDZ“). Zaslání PDZ odpovídá zaslání doporučeného dopisu a zároveň je v jejich případě bezpečně ověřena nejen identita odesílatele, ale i obsah takové zprávy. Na rozdíl od komunikace s orgány veřejné moci zde nenastává fikce doručení a zpráva je doručená až okamžikem přihlášení adresáta do datové schránky. Pro využívání PDZ je v první řadě nutné mít zřízenu datovou schránku. Následně je nutné povolit příjem PDZ v datové schránce, a to v sekci Nastavení > Kredit a doplňkové služby > Příjem Poštovních datových zpráv. Aby adresát mohl přijmout PDZ, musí i on v nastavení povolit příjem takových zpráv způsobem popsaným výše. Jelikož mnoho podnikatelů v současnosti nemá přijímání poštovních datových zpráv aktivováno, představuje toto významnou překážku pro širší rozšíření uzavírání smluv prostřednictvím datových schránek. Nicméně stranám nic nebrání, aby si oboustrannou aktivaci vzájemně předem dohodly. Zatímco příjem PDZ je zdarma, jejich zasílání je zpravidla zpoplatněno. Ministerstvo vnitra však v březnu rozhodlo, že služba PDZ bude dočasně poskytována zdarma, a to od 24. 3. do odvolání. U datových schránek je třeba dbát ještě na to, že datová schránka ve výchozím nastavení neslouží k ukládání přijatých dokumentů a veškeré příchozí zprávy jsou po 90 dnech od doručení automaticky smazány. Je proto velice vhodné si aktivovat placenou službu tzv. datového trezoru, díky ní zůstanou zprávy uloženy v Datové schránce po delší dobu.

 

Co bych měl dělat, pokud obdržím smlouvu podepsanou kvalifikovaným elektronickým podpisem?

 

Pokud Vám Váš obchodní partner zašle smlouvu podepsanou elektronicky, je nezbytné učinit následující kroky. V první řadě můžeme ověřit, zda se jedná o kvalifikovaný elektronický podpis nebo podpis nižší úrovně. Standardní počítačové programy (např. na čtení PDF) umožňují zobrazit podrobnosti o podpisu, mezi tím i zda jde podpis založený na kvalifikovaném certifikátu, zda se jedná certifikát pro elektronické podepisování a zda je soukromý klíč umístěn v kvalifikovaném prostředku. Pokud tyto informace budou ve smlouvě obsaženy, jedná o smlouvu podepsanou nejvěrohodnějším způsobem. Takovou smlouvu již nemusíte tisknout nebo žádat o vlastnoruční podpis. Jedná-li se o smlouvu uzavřenu na delší období, zpravidla několik let, je potřeba pamatovat na klesající možnost ověřit platnost podpisu v čase z důvodu časově omezené platnosti podpisových certifikátů. Pokud máte smlouvu zájem archivovat, doporučujeme před vypršením platnosti certifikátu k dokumentu připojit tzv. kvalifikované časové razítko k zajištění integrity dokumentu zejména pro případný spor o obsah smlouvy. Vždy před vypršením platnosti razítkového certifikátu je potřeba proces opakovat.

 

Jak je to s elektronicky podepsanými dokumenty ze zahraničí?

 

Elektronické podepisování je dnes upraveno z velké části jednotně napříč Evropskou Unií podle tzv. nařízení eIDAS. Kvalifikovaný elektronický podpis z jednoho členského státu se podle nařízení eIDAS výslovně uznává jako kvalifikovaný elektronický podpis ve všech ostatních státech EU. Nicméně i nižší formy elektronických podpisů z jednoho členského státu zpravidla splňují podmínky pro danou formu v ostatních státech, jelikož pro ně platí stejná pravidla.

 

Lze podepisovat elektronicky pracovně právní dokumenty?

 

Pracovně právní dokumenty formálně lze podpisovat elektronicky, avšak zákoník práce klade další podmínky, které mohou přestavovat významnou překážku při rozšiřování elektronické kontraktace v pracovních vztazích. Za zmínku stojí zejména relativně přísná pravidla pro elektronické doručování, dle kterých musí zaměstnanec s tímto způsobem vyslovit písemný souhlas, písemnost musí být podepsána uznávaným elektronickým podpisem a zaměstnanec musí do 3 dnů přijetí potvrdit datovou zprávou podepsanou svým uznávaným elektronickým podpisem.

 

Jaké dokumenty nelze podepsat elektronicky?

 

V současné době nelze podepsat takové dokumenty, ke kterým je nutné úřední ověření podpisu podle zákona o ověřování nebo které vyžadují formu notářského zápisu. Elektronicky tak nepodepíšete např. některá jednání týkající se založení, změn a zániku obchodních korporací, úpravy svých majetkových poměrů, a popřípadě výživného pro dobu po rozvodu, nebo žádosti o zřízení datové schránky a kvalifikovaného elektronického podpisu. Dále nelze elektronicky podepsat dokumenty, které vyžadují listinnou podobu nebo jsou z vlastní povahy listiny, zejména cenné papíry jako směnky nebo šeky.

Koronavirus: Elektronická kontraktace a komunikace s veřejnými orgány
Považujete tyto informace za užitečné?