Novinky

Podání podnětu k ÚOHS bude opět bez správního poplatku

Ústavní soud dne 13. listopadu 2019 vyhlásil významný nález v oblasti veřejných zakázek, který bude mít značný dopad na kontrolu zadávacích řízení ze strany veřejnosti. K Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) je nyní opět možné podat podnět na pochybení ve veřejné zakázce bez nutnosti uhradit správní poplatek ve výši 10 000 Kč.

Zákon o zadávání veřejných zakázek, který je účinný od 1. října 2016, oproti předchozí úpravě podmínil právo podat podnět k zahájení řízení z důvodu pochybení při zadávání veřejných zakázek uhrazením nevratného správního poplatku. Zákon navíc neumožňoval prodloužení lhůty pro zaplacení či osvobození od poplatku, a to ani vůči správním orgánům či obcím a krajům. V případě jeho nezaplacení ÚOHS podnět vůbec nevyřídil. Finančně tak byl zatížen veškerý dohled veřejnosti nad zadáváním veřejných zakázek, neboť i návrh stěžovatele je podmíněn složením peněžité kauce.

Jelikož bylo pravidlo o zaplacení poplatku zařazeno do zákona až pozměňovacím návrhem při projednávání v Poslanecké sněmovně, není v důvodové zprávě k zákonu objasněn jeho účel. Zřejmým cílem této úpravy však bylo zabránit zahlcování ÚOHS nedůvodnými podněty. Ještě v roce 2015 byl počet podnětů v oblasti veřejných zakázek přijatých ÚOHS 1 014, v roce 2018 jich bylo 254, přičemž pouze u 98 z nich byl poplatek zaplacen. Po zavedení poplatkové povinnosti je tak viditelný významný pokles prošetřených podnětů.

Ústavní soud: Poplatek byl absurdní

Zavedení kontroverzního poplatku, navíc v neobvykle vysoké výši, provázely od počátku diskuse nad jeho souladem s ústavou. ÚOHS je totiž stejně jako jiné úřady povinen z moci úřední zahájit řízení vždy, když získá důvodné podezření, že došlo k porušení zákona, bez ohledu na to, jakým způsobem podezření nabyl. Plénum Ústavního soudu poukázalo na absurditu poplatku za podání podnětu a rozhodlo, že jeho nezaplacení vylučuje vyřízení věci, ke kterému je ÚOHS na základě jiného ustanovení povinen. Soud rovněž připomněl zásadu primátu jednotlivce před státem, kdy stát slouží všem občanům, a nikoliv občané státu. Nad rámec uvedeného vnitřního rozporu zákona tři soudci pléna v rámci disentu rovněž poukázali na omezení petičního práva občanů, neboť poplatkovou povinností není možno dostát účelu obrany proti kverulantským podnětům, jelikož zákon neumožňuje např. vrácení či prominutí poplatku.

Byl pro Vás tento článek přínosný?