Tiskové zprávy

Česká imigrační politika jen stěží drží krok s požadavky trhu

Praha, 3. listopadu 2016 – Podle aktuální globální imigrační studie společnosti Deloitte (Global Immigration Study) vyplývá, že český imigrační proces, který v průměru trvá 12 týdnů, je v Evropské unii jeden z nejpomalejších. Zpracování žádosti trvá delší dobu jen v Itálii, zatímco v polovině zemí, které se průzkumu zúčastnily, včetně Velké Británie, Belgie, Austrálie a Číny, zabere méně než jeden měsíc. Studie se každé dva roky zaměřuje na migrační formality v Evropské unii pro vysoce kvalifikované občany třetích zemí. Letos poprvé evropský průzkum srovnává imigrační režimy pro vysoce kvalifikované cizince také s režimy v některých významných zemích po celém světě. Celkově se průzkumu zúčastnilo 38 zemí.

Kontakt pro média:
Lukáš Kropík
PR Manager
Deloitte ČR
+420 775 013 139
lkropik@deloittece.com

Rychlost, náklady a podmínky – rozhodující faktory

„Českou republiku lze bohužel považovat za takového ‚antihrdinu‘ průzkumu, co se týče lhůty vyřízení žádosti. Zpracování žádosti trvá delší dobu jen v Itálii, zatímco v polovině zemí, které se průzkumu zúčastnily, včetně Velké Británie, Belgie, Austrálie a Číny, zabere méně než měsíc,“ říká LaDana Edwards, partnerka společnosti Deloitte, která vede oddělení imigračních služeb ve střední Evropě.

„Vyřízení pracovní žádosti je v České republice bohužel záležitostí, která trvá přibližně tři měsíce. Současná praxe v České republice směřuje k ještě delší době zpracování a někdy překročí i zákonné lhůty, které jsou 30 dní na získání pracovního povolení (ohlášení volného pracovního místa), plus 60-90 dní na vyřízení zaměstnanecké karty,“ dodává Anastasia Verkhorubová, manažerka v oddělení imigračních služeb společnosti Deloitte.

V oblasti dalších podmínek pro znalostní pracovníky, jako je minimální mzda nebo úroveň vzdělání, je Česká republika v porovnání s ostatními západoevropskými zeměmi přístupná. Nejnáročnější je v České republice i v jiných zemích získat řádné úřední ověření a překlad diplomu, což má také vliv na celkovou dobu, kterou trvá vyřídit požadované pracovní povolení nebo pracovní vízum.

Česká republika patří mezi 63 % zemí, kde se imigrační žádostí musí vyplňovat na tištěném dokumentu. „Česká republika se snaží být technologicky vyspělou zemí a do technologie investuje nemalé prostředky, např. v oblasti daní. Zlepšení efektivity, které zavedení technologií a internetových řešení přinese, by mohly dlouhé zpracovací lhůty zkrátit,“ míní Verkhorubová.

Celá tisková zpráva

Vzdělání vysoce kvalifikovaných pracovníků

Přilákat znalostní pracovníky je důležité, pro ekonomický rozvoj totiž z dlouhodobého hlediska představují značnou přidanou hodnotu. Zahraniční znalostní pracovníci jsou slibnou odpovědí na otázku budoucnosti plné demografických nejistot, kterým čelí většina zemí EU včetně České republiky. Přítomnost znalostních pracovníků také hraje zásadní roli pro udržení konkurenceschopnosti Evropy. Jasné a jednoznačné systémy, které zahraničním znalostním pracovníkům umožní snadný přístup na český a evropský trh práce, jsou tedy nezbytné. Zaměstnávání zahraničních pracovníků se navíc pro mezinárodní společnosti v globalizovaném světě stává jednoznačnou nutností.

Ve většině zemí, které se komparativní studie společnosti Deloitte účastnily, nabízí imigrační legislativa jednotlivé imigrační procesy různým kategoriím imigrantů, např. stážistům, vysoce kvalifikovaným pracovníkům, sezónním pracovníkům, specializovaným technikům atd.

Imigrační procesy pro vysoce kvalifikované pracovníky se od těch pro ostatní pracovníky liší především mzdou a kvalifikacemi, které musejí mít. Ve většině zemí musí mít cizí občané alespoň bakalářský nebo magisterský titul, aby byli považování za vysoce kvalifikované pracovníky.

Dopad evropské politiky harmonizace právních předpisů na národní legislativu

Srovnávací studie již podruhé obsahuje informace o dopadu EU na národní legislativu v oblasti znalostní migrace. Měří dopad některých evropských iniciativ, např. modré karty, jediného povolení nebo směrnice o převedení pracovníků v rámci společnosti. Ukázalo se, že dopad těchto opatření je pouze omezený.

„Po zavedení institutu zaměstnanecké karty nemá evropská modrá karta, která vznikla jako odpověď na americkou zelenou kartu, mezi mezinárodními společnostmi v České republice žádný úspěch, protože její vyřízení trvá ještě déle a požadavky na mzdu a vzdělání jsou přísnější,“ popisuje Verkhorubová a doplňuje, že „naopak zavedení zaměstnanecké karty jako jediného povolení se ukázalo jako úspěch. Evropská směrnice o převedení pracovníků v rámci společnosti se teprve bude zavádět a až v praxi se ukáže, jak bude úspěšná.“

S problémy se potýkají i velké země mimo EU

Opatření přijatá na evropské úrovni se zatím nijak dramaticky neprojevila. Evropě se vysoce kvalifikované uchazeče o zaměstnání nepodaří přilákat částečně také proto, že každá země má své vlastní imigrační zákony. Občan třetí země, který nemá povolení pracovat v jednom státě Evropské unie, nemůže jen tak začít pracovat v jiné zemi EU. Na druhé straně jsme nyní svědky toho, že navzdory všeobecnému přesvědčení i země jako USA a Kanada, které se poukazují na rychlý a flexibilní imigrační systém, mají potíže zahraniční znalostní pracovníky přilákat.

„Česká republika nutně potřebuje vysoce kvalifikované pracovníky v oblasti IT a kvalifikované pracovníky ve výrobním sektoru. Vítáme snahu vlády tyto potřeby řešit zavedením speciálních programů jako např. Fast Track, projektu „Ukrajina“, atd. Domníváme se však, že by k imigraci bylo možné přistupovat komplexněji, aby země zůstala konkurenceschopná vůči rostoucím ekonomikám střední Evropy a dalších zemí,“ dodává Verkhorubová.

Byl pro Vás tento článek přínosný?

Související články