Článek

Řešení rodinných sporů založením nadace

Založením rodinné nadace či vnesením majetku do svěřenského fondu se dá zabránit rodinným sporům

Nový občanský zákoník, který začíná platit od 1. ledna příštího roku, mimo jiné ustanovuje možnost převedení rodinného majetku, včetně firmy, do takzvaných rodinných nadací a svěřenských fondů.

Nástupnictví je téma, kterému se žádná rodinná firma nevyhne. Jaká je ale vaše zkušenost s tím, že to čeští podnikatelé opravdu řeší? 

O nástupnictví se hodně mluví, ale ti lidé, co to mají dělat, to příliš nedělají. Tradice předávání firem zde zatím není, jelikož podniky vznikly nebo začaly navazovat na svůj dřívější byznys až po roce 1989. Podíváme-li se do Německa, Rakouska nebo Velké Británie, tak tam není výjimkou, že firma existuje sto i více let a k předání tam v minulosti již mnohokrát došlo. Ti lidé, kteří do toho byznysu v uplynulých dekádách naskočili, byli soustředěni hlavně na rozvoj podniku a na předávání jim často nepřišly myšlenky. To, že jednoho dne budou muset svoji firmu předat, jim leckdy dochází až ve chvíli, kdy lidé z jejich okolí kvůli nějakým tragickým okolnostem zmizí a oni si uvědomí vlastní pomíjivost. 
 

HN: Liší se tato mladá generace nějak od svých otců a matek, kteří ty firmy před dvaceti i více lety založili? 

Lidé, kteří začali v devadesátých letech s podnikáním, byli nadšenci a obrovští dříči, kteří svůj byznys dokázali udržet a rozvíjet až dodneška. Tehdy nebyl ani fax, na telefon se čekalo půl roku, přes hranice se dalo cokoliv obtížně vyvézt či dovézt. Na druhou stranu trh byl v té době neobsazený a firmy na něm mohly neuvěřitelně růst. Mladí lidé jsou naopak velice kvalitně jazykově vybaveni, mají pracovní zkušenosti ze zahraničí, a jsou tak lépe připraveni na současné podmínky trhu, na kterém již také velké mezery čekající na obsazení nejsou. 
 

HN: Jak lze potomka nejlépe připravit na tuto funkci? 

První je vyvarovat se toho, aby vznikl dojem, že na pozici ve vedení firmy vzniká automatický nárok. Dobré je využít právě možností zahraničních stáží, kde může nabýt nových zkušeností a manažerských postupů. Pak je třeba vypracovat plán pro jeho zařazení do firmy. Od člověka na vrcholku rodinné firmy se totiž očekává, že ji zná do všech detailů. Zároveň je nutné dávat si pozor na určitou zaslepenost. Ne každý člen rodiny zapadá do rodinné firmy. Jednou z možností je také na klíčovou pozici, kterou by měl potomek převzít, vyhlásit externě vedené výběrové řízení. V něm se prokáže, zda se na danou pozici opravdu hodí, či je dosazován jen kvůli příbuznosti. 
 

HN: Úplně se rozloučit s vlastním podnikem není lehké. Jeho zakladatelé si mohou chtít po nějaký čas ponechat určité pravomoce uvnitř firmy i poté, co se pozice přímého vedení vzdali. Doporučujete tento přístup, nebo by měl ve firmě být pouze jeden kormidelník? 

Zakladatelé si určitě mohou ponechat určité právo veta, pokud se tak se svými nástupci domluví. Důležité je si uvědomit, že i když konkrétní nástupce je rodinný příslušník, jeho pozice také není úplně snadná. Navenek vůči obchodním partnerům, ale i směrem vůči vlastním zaměstnancům musí vystupovat pouze jeden šéf. 
 

HN: S novým občanským zákoníkem přichází možnost svěřenských fondů a „rodinných“ nadací. Proč by o tento nový instrument mohly české rodinné firmy jevit zájem? Zvlášť když dědická či darovací daň je v České republice ve spoustě případů nula procent. 

Majetek zakladatele se svěří do správy fondu nebo nadaci s designovaným správcem. Neočekávané události u původních vlastníků tak již neohrozí kontinuitu podnikání. Takzvané „rodinné“ nadace nebo svěřenské fondy plní funkci ochrany majetku a jeho zachování pro další generace. Takže na poplatek za založení, pravidelný poplatek za správcovství a eventuálně daně spojené se vstupem či výstupem se dá v podstatě pohlížet jako na určité pojistné tohoto majetku. Jejich výše je velmi individuální, záleží například na jeho struktuře nebo na tom, v jaké jurisdikci je daný fond založen. To se ale nemusí týkat jen firmy, ale i movitého majetku, jako jsou třeba sbírky uměleckých předmětů. Může se stát, že firmu zdědí čtyři vlastníci, jeden chce pokračovat, dva z ní chtějí vystoupit a jeden ji chce prodat. Ve chvíli, kdy přijde možný kupec a jeden z nich si postaví proti prodeji hlavu, tak to paralyzuje celou společnost, neinvestuje se a její hodnota může začít klesat. Takzvaný trust, nebo i fond, funguje jako jakási nadstavba, pod kterou hodnota společnosti může dál růst, aniž by byla zasažena možnými negativními vlivy rodinných rozporů. 
 

HN: Ty peníze ovšem může rodina akutně potřebovat... 

Pravidla, podle kterých bude tento fond fungovat, lze nastavit velmi svobodně. Pamatuje tak třeba i na takové eventuality, jakými jsou náklady na svatbu nebo rozvod či podpora potomků při studiích. Dá se také využít při podpoře dobročinných účelů. Například tím, že je na ně vyčleněno deset procent zisku. Toto se u firmy nedá vždy jednoduše zajistit. 
 

HN: Češi obvykle při rozhodnutích týkajících se převedení majetku, včetně toho firemního, využívali závětí... 

Svěřenské fondy jsou v první řadě mnohem flexibilnější než závěti, které navíc často naráží na právní omezení. Neumožňují tak kupříkladu vydefinovat povinné pravidelné výživné studujícím potomkům. 
 

HN: Nemohou ale lidé mít obavy z toho, že ve chvíli, kdy svůj majetek svěří správci fondu, zcela přijdou o jakoukoliv kontrolu? 

I zde existuje mnoho možností, jak si jeho pravidla nastavit. V první řadě management firmy zůstává i po jejím převedení do struktur fondu stejný. Například v Rakousku může být majitel firmy ve správní radě nadace. Podle anglosaského práva v případě trustu může zakladatel nebo členové rodiny utvořit určitou investiční radu a dávat doporučení, která mohou přicházet klidně i na denní bázi. 
 

HN: Pokud se majitelé firmy rozhodnou pro prodej, na co by si měli zejména dát pozor? 

Je nutné si uvědomit, že všechno, co není s tou firmou v pořádku, snižuje její hodnotu. Potenciální kupec se nedívá jen na její aktuální výkon, ale i na to, jak firma fungovala poslední tři roky. To zahrnuje účetní závěrky, dlouhodobost smluv, právní aspekty, ale i zajištění toho, aby management se stažením majitele z firmy neodešel. Je nutné nepodcenit detail. Může se stát, že někdo má skvěle fungující podnik, ale vede k němu jenom jedna přístupová cesta, která mu však nepatří. To si potenciální kupec nebo banka, u které by žádal o úvěr, může vyložit jako obrovské riziko a výrazně to může ovlivnit hodnotu té firmy. 

 

Autor: Martin Kohout, Hospodářské noviny

 

Byl pro Vás tento článek přínosný?

Související články