Článek

Ztráty v kontextu převodních cen

Jak před finančním úřadem obhájit ztráty v roce 2020 v kontextu převodních cen?

Patříte ke společnostem, které v důsledku pandemie vykážou v roce 2020 významně nižší výsledek hospodaření, či dokonce ztrátu? Je vaše společnost zároveň součástí skupiny podniků, jejíž konsolidované finanční výsledky jsou negativně ovlivněny probíhající pandemií?

Pokud jste odpověděli ano a obhajitelnost těchto výsledků před správcem daně vám přijde zcela logická, mějte se na pozoru – finanční úřad s vámi totiž nemusí souhlasit!

Proč jsou ztráty rizikové?

Řada společností vykáže v důsledku probíhající pandemie ztrátu či minimálně výrazně horší hospodářský výsledek než v minulých letech. Jakkoliv se to zdá
s ohledem na mimořádné okolnosti logické, optikou převodních cen může být obhajitelnost ztráty před správcem daně velmi komplikovaná či zcela nemožná.

Z pohledu převodních cen je klíčová úvaha, které společnosti mají v rámci skupiny ztrátu nést a kterým má být naopak ztráta - i přes mimořádné okolnosti - kompenzována.

Máte rozmyšlené argumenty, jak se bránit případnému názoru finančního úřadu, že propad v zisku, případně ztrátu měla převzít jiná společnost ze skupiny?

Téma obhajitelnosti ztrát je relevantní pro každou společnost patřící do skupiny, bez ohledu na její funkční a rizikový profil. Plnohodnotná společnost musí být schopna prokázat, že ztráta souvisí s materializací rizik, které společnost oprávněně nese, a není tak způsobena např. nesprávným nastavením převodních cen v dílčích transakcích se spojenými osobami. Naprosto zásadní je pak téma obhajitelnosti ztrát pro společnosti s tzv. limitovaným funkčním a rizikovým profilem. To jsou společnosti, jejichž roli ve skupině lze připodobnit postavení zaměstnance vůči zaměstnavateli. Společnost plní svěřené úkoly (např. vyrábí, distribuuje), ale v rámci definované role vykonává pouze omezené funkce a neměla by proto (stejně jako zaměstnanec) nést významná rizika (která nese zaměstnavatel).

Správce daně očekává, že limitovaná společnost bude dosahovat relativně stabilní úrovně ziskovosti, bez ohledu na aktuální vývoj ekonomického cyklu. To zároveň implikuje, že případnou ztrátu způsobenou okolnostmi mimo vliv limitované společnosti by standardně měla absorbovat jiná společnost ve skupině, tzv. principál. V kontextu výše uvedeného je proto nutné zvážit, zda lze zdůvodnit, proč by se za dané situace měla na ztrátě či minimálně horším výsledku podílet i limitovaná společnost.

 

Odpovědnost statutárních orgánů

V rámci povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře by si statutární orgány měly klást také následující otázky:

  • Měly by ztráta či nižší výsledek hospodaření jít k tíži české společnosti, nebo by měly být kompenzovány jinou společností ve skupině? 
  • Bude konečný výsledek společnosti obhajitelný z pohledu převodních cen?
  • Udělal (a měl možnost udělat) lokální management maximum pro zmírnění negativních dopadů na výsledky společnosti?

Přesně tyto úvahy a otázky může se statutárním orgánem diskutovat finanční úřad při daňové kontrole, která může být zahájena až s několikaletým odstupem. Zpětné dohledávání důkazních prostředků přitom bývá zpravidla značně obtížné. Je proto vhodné už teď začít připravovat podpůrné argumenty a shromažďovat relevantní důkazní prostředky, ideálně alespoň v podobě dokumentace převodních cen.

Zpětné uplatnění daňové ztráty

Od 1. července 2020 je možné uplatnit daňovou ztrátu nejen v pěti zdaňovacích obdobích bezprostředně následujících po období, za které je daňová ztráta vyměřena, ale nově také ve dvou zdaňovacích obdobích bezprostředně předcházejících, a to konkrétně do celkové výše 30 mil. Kč.

Dle našich zkušeností s přístupem finančních úřadů k daňovým kontrolám lze předpokládat, že využití institutu zpětného uplatnění daňové ztráty bude správce daně u jednotlivých daňových poplatníků sledovat a zohledňovat při sestavování plánu daňových kontrol. Předmětem kontrol pak jistě bude  nejen zkoumání splnění podmínek pro zpětné uplatnění ztráty, ale zejména okolnosti samotného vzniku ztráty a jeho oprávněnost v návaznosti na aplikované nastavení převodních cen. Navíc využití tohoto institutu prodlužuje lhůtu pro doměření daně za příslušná bezprostředně předcházející období, tj. lhůtu pro daňovou kontrolu ze strany finančního úřadu.

Hlavní oblasti k zamyšlení

Uplatňovaný model převodních cen
  • Poskytuje vaše stávající nastavení převodních cen ve skupině flexibilitu pro řešení mimořádné situace?
Dokumentace převodních cen
  • Je správně zachycen a interpretován funkční profil společnosti? Je společnost schopna deklarovaný funkční profil prokázat?
  • Poskytuje stávající dokumentace prostor např. pro snížení ziskovosti společnosti s limitovaným profilem?
Srovnávací (benchmarking) analýzy
  • Jsou stávající srovnávací analýzy použitelné i za současné situace? 
  • Pokud ne, jak řešit srovnávací analýzu v roce 2020 a v letech následujících?
Závazné posouzení (APA)
  • Je společnost schopna nadále pokračovat ve schváleném nastavení? Pokud ne, co z toho vyplývá? 
  • Je vhodné uvažovat o podání (nového) závazného posouzení a získat tak rozhodnutí správce daně potvrzující soulad zvoleného způsobu stanovení cen s principem tržního odstupu?
Považujete tyto informace za užitečné?