Článek

Dopady existujících smluv 

Koronavirová krize a její dopady na povinnosti ze smluv

Opatření přijatá v souvislosti s koronavirovou pandemií mohou zásadním způsobem ovlivnit schopnost mnoha společností plnit své smluvní závazky. Co dělat v případě, že podmínkám ve smlouvě nemůže vaše firma dostát, ale obchodní partner na nich trvá? A naopak – co když máte uzavřenou smlouvu např. o dodání zboží, ale druhá strana z důvodu státních opatření nemůže tento závazek splnit? Přečtěte si, jaké nejběžnější situace mohou v oblasti smluvních vztahů v době koronavirové nastat a jakým způsobem je můžete efektivně řešit.

Prodlení subdodavatele v důsledku překážky způsobené vyšší mocí

Překážka způsobená vyšší mocí sama o sobě nezbavuje žádnou ze stran povinnosti plnit své závazky. Pokud taková překážka nastane, lze za určitých podmínek zbavit stranu odpovědnosti za škodu způsobenou neplněním. Nicméně jiná ujednání stran (např. právo na smluvní pokutu) zůstávají nedotčena.

Renegociace nevyvážené smlouvy v důsledku podstatné změny okolností

Pokud by došlo v důsledku vyšší moci k podstatné změně okolností, která by založila hrubý nepoměr v právech a povinnostech obou smluvních stran, může se postižená strana domáhat obnovení jednání o již uzavřené smlouvě. V případě, že by se strany nedohodly na nových podmínkách, může soud danou smlouvu na návrh  jedné  ze  stran  zrušit nebo změnit. Bude však opět záležet na konkrétním smluvním vztahu a jeho podmínkách. V mnoha smlouvách bývá možnost obnovení jednání o smlouvě z důvodu podstatné změny okolností stranami smluvně vyloučena.

Nemožnost plnění způsobená trvalou překážkou

V případě, že po uzavření smlouvy nastane trvalá překážka, kvůli které není závazek (např. dodání zboží) možné splnit, smlouva zaniká. Nemožnost splnit závazek se však posuzuje objektivně (tj. ve vztahu ke všem osobám v takovém postavení). V případě, že by se splnění závazku stalo pouze obtížnějším (např. náklady na dodání zboží by se zvýšily), povinnost sama o sobě nadále trvá.

Pravidla, která se mohou vztahovat na smlouvu uzavřenou se zahraničním subjektem

Za určitých okolností může být relevantní Vídeňská úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (CISG), jejímž signatářem je vedle ČR dalších 93 států světa, včetně Číny. V případě, že se vaše kupní smlouva Vídeňskou úmluvou řídí, vaším smluvním partnerem je subjekt s místem podnikání ve státě, který k úmluvě přistoupil, a aplikace úmluvy není ve smlouvě vyloučena, budou se na vaši smlouvu vztahovat speciální pravidla. Ta upravují detailněji některé aspekty, zejména dobu trvání překážky způsobené vyšší mocí, oznamovací povinnost nebo okolnosti zásahu vyšší moci na straně subdodavatele. Především pak platí pravidlo podle čl. 79 CISG, podle kterého smluvní strana není odpovědná za nesplnění jakékoli své povinnosti, jestliže prokáže, že toto nesplnění bylo způsobeno překážkou, která nezávisela na její vůli.

Ukončení jednání o smlouvě bez postihu

České právo umožňuje za určitých okolností ukončit jednání o smlouvě bez postihu. Platí, že je na svobodném uvážení a rozhodnutí stran, zda smlouva bude uzavřena a s jakým obsahem. Tedy  slovy  zákona:  každý  může  vést  jednání o smlouvě svobodně a neodpovídá za to, že ji neuzavře. Z uvedeného pravidla však zná právo několik výjimek. Jednou z nich jsou situace, kdy strany při svém jednání dospějí tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, resp. prakticky jisté. Nastane-li taková situace, pak jedná nepoctivě (protiprávně) ten, kdo přes důvodné očekávání druhé strany jednání o smlouvě ukončí. Právní řád však i tehdy umožňuje ukončit jednání bez postihu. Pro takový postup ovšem musí existovat spravedlivý důvod.

Považujete tyto informace za užitečné?